Příběh General Electric a 5 lekcí pro investory
Na začátku milénia byla společnost General Electric investory považována za jednu ze stálic trhu a investice do jejích akcií byla považována za ideální způsob, jak si zajistit zajímavé výnosy a jistou a rostoucí dividendu. Dnes je GE odstrašujícím příkladem pro ty, kdo by snad věřili, že něco trvá věčně.
Když se v roce 1981 stal Jack Welch šéfem General Electric, cena akcií společnosti se pohybovala okolo 1,2-1,35 USD. V srpnu 2000 se dostala na maximum 60 USD a výkonnost indexu S&P 500 překonala za tu dobu více než čtyřnásobně. V té době firma rostla organicky i díky akvizicím, měla skvělé vedení a byla miláčkem nejen investorů i analytiků, jejichž predikce pravidelně překonávala.
Po technologické bublině se vše změnilo. Nový ředitel Jeff Immelt zdědil v září 2001 firmu, která čelila recesi, byla hodně zaměřená na finanční byznys s velkou finanční pákou a investoři se od ní začali odvracet. Cena akcií se i proto na hodnoty z doby před rokem 2001 nikdy nevrátila. Finanční krize z let 2008-2009 silně zasáhla většinu finančních dceřiných společností a z těchto ztrát se firma již nikdy docela neoklepala. Od října 2007 do února 2009 ztratily akcie GE přes 80 % hodnoty.
Ani tentokrát se titul ze ztrát nevzpamatoval. I když v následujících sedmi letech cena rostla, zaostávala za trhem. Ani nový šéf John Flannery, který nastoupil v srpnu 2017, nedokázal společnost vrátit na výsluní, spíše naopak. Sice snížil očekávání ziskovosti společnosti a rozdělil ji, ale ani to nestačilo. Klíčové segmenty firmy jsou nadále zklamáním a finanční byznys je na tom ještě hůře. Od července 2016 do konce října 2018 ztratily akcie přes 70 % hodnoty. Nový šéf Larry Culp znamená možná naději, ale jeho prvním krokem bylo snížení čtvrtletní dividendy z 12 na 1 cent, což dokazuje, v jak špatné situaci společnost je. Investorům vzal i tu poslední jistotu, jíž byl zajímavý dividendový výnos.
Jakých základních chyb se investoři do akcií GE dopustili?
1. Nadhodnocování minulých výsledků
Investoři byli fascinování rychlým růstem, který GE pod vedením Jacka Welche dosahovala, a předpokládali, že je udržitelný. Nepřemýšleli nad tím, že by se něco mohlo změnit.
2. Soustředění se na krátkodobé výsledky
Někteří investoři se nechali ovlivnit Wall Street, kde se úspěch měří čtvrtletními výsledky a očekáváními. Společnosti se (trochu překvapivě) téměř stále dařilo překonávat očekávání analytiků, investoři to připisovali úspěšnému managementu a očekávali rychlý růst.
3. Záměna konvenčního za konzervativní
Retailoví i institucionální investoři považovali GE za známou společnost, takže vlastnictví jejích akcií považovali za přirozené. Manažeři fondů počítali s tím, že když se nebude akciím firmy dařit, investoři jim to odpustí snáze než v případě méně známé společnosti. Vzhledem k tomu, že GE byla významnou součástí důležitých indexů, měl ji v portfoliu prakticky každý. Konvenční postoj byl, že je titul bezpečnou a konzervativní investicí. Chyba.
4. Ignorování příliš vysokých očekávání
Na vrcholu technologické bubliny bylo P/E společnosti GE kolem 40, po prasknutí bubliny zhruba 30. Průměrná hodnota P/E amerických akcií po druhé světové válce ale byla kolem 15. Na tak vysoké ocenění společnost musela dosahovat nadprůměrných zisků, což se v posledních letech určitě nedělo.
5. Nedostatečné pochopení fungování firmy
Konglomeráty s mnoha různorodými podniky analýzu jednotlivých jednotek komplikují. Některé podniky se analyzují složitěji než ostatní, a zejména to platí pro ty, jež mají netransparentní skladbu aktiv a velké dluhy potřebné ke generování zisku. Investoři spoléhali na sliby managementu a neuvědomili si, jak málo rozumějí fungování některých důležitých firem v portfoliu GE.
Z uvedeného lze vyvodit několik základních lekcí pro investory.
A. Minulost a budoucnost se často liší
Je téměř pravidlem, že se nadprůměrné tempo růstu časem vrátí k průměru, protože čím je společnost větší, tím je pro ni složitější rychle růst. Investoři by si měli uvědomit i rostoucí konkurenci a další faktory. Studium minulých výsledků může být dobrým začátkem, ale očekávat, že se budou opakovat, je chyba.
B. Investoři by se měli zaměřit na dlouhodobý horizont
Cena akcií dříve nebo později bude odpovídat reálné hodnotě firmy. Benjamin Graham kdysi řekl, že "v krátkém časovém úseku je trh hlasovacím zařízením, v dlouhém horizontu váhou". Investoři by měli "vážit" budoucí hotovostní toky společnosti, ne odhadovat čtvrtletní zisky.
C. Konzervativní investování je o dávání přednosti jistotě
Základem konzervativní investice je ochrana prostředků, následně jde o výnosy dosažené díky důkladné analýze fundamentů firmy a ocenění jejích akcií. Nejde o to, jak známá je společnost nebo za jak bezpečnou je považována. "Nemáte pravdu, ani se nemýlíte pouze proto, že s vámi nesouhlasí dav. Máte pravdu díky tomu, že vaše data a rozum jsou správné," říká Warren Buffett.
D. Ocenění je odrazem dlouhodobých očekávání
Akcie s vysokým oceněním mají v delším časovém horizontu horší výkonnost kvůli vysokým očekáváním spojeným s nadprůměrným oceněním. Neznamená to, že tato očekávání nelze naplnit, ale vzhledem k rostoucí základně je to stále složitější a méně pravděpodobné.
E. Správné ocenění je u některých firem složité
Některé společnosti jsou ze strukturálních důvodů předvídatelnější než jiné. Další jsou méně transparentní, a jsou tedy citlivější na nepříznivý vývoj (i při důkladné analýze). Na trzích se může stát cokoli a není hanba prodat akcie firmy, kterou nelze pořádně ocenit. Mnohem větší chybou je přílišné sebevědomí, když si investor myslí, že dokáže předvídat budoucnost jakékoli firmy, a zbytečně tak riskovat.
Zdroj: Behavioral Value Investor
