Manipulace s Dow? Jak se tvoří výkonnost akcií
K 20. září bude pozměněno složení jednoho z nejsledovanějších indexů Dow Jones Industrial Average (DJIA). Opustí ho Alcoa, Bank of America a Hewlett-Packard, nově budou zařazeny společnosti Goldman Sachs, Visa a Nike. Nová báze bude lépe odrážet stav americké ekonomiky, DJIA se má přestat odchylovat od vývoje širšího indexu S&P 500. Zdánlivě se tedy indexy přizpůsobují tomu, aby postihly minulý a současný akciový vývoj. Co když je ale kauzalita opačná? Co když sestavujeme indexy, abychom onen vývoj sami ovlivnili?
Považte, jaká je metodika výpočtu indexu DOW. Na rozdíl od většiny ostatních indexů, které jsou rekonstituované podle stanoveného harmonogramu a kvantitativních kritérií, o složení indexů Dow Jones rozhoduje zvláštní komise (Dow Jones Averages Index Committee), která je složena ze zaměstnanců agentury; jen minoritní část tvoří externí experti. Schází se minimálně jednou za půl roku a její jednání, protože jsou potenciálně kurzotvorná, jsou důvěrná. Jedinými proklamovanými pravidly pro změny v indexu jsou ta, že "vybraná společnost má výbornou reputaci, vykazuje udržitelný růst a je v hledáčku velkého množství investorů".
Cenově vážený index
To je velice vágní formulace oproti kritériím, která používají ostatní (S&P 500, DAX, FTSE 100), kde o zařazení a následné váze titulu rozhoduje tržní kapitalizace. Dow je nadto cenově vážený index, takže vyšší cena akcie znamená vyšší váhu bez ohledu na tržní kapitalizaci. Nízkou cenou bývají také zdůvodněny odchody z indexu, tak jako v nynějším případě.
Ale Bank of America se obchodovala pod deseti dolary většinu posledních čtyř let. Proč byly její akcie vyřazeny až nyní? Navíc cena akcie (na rozdíl od tržní kapitalizace) může být jednoduše změněna sloučením akcií, či naopak rozdělením. Tak by se do indexu mohly dostat například Google nebo Apple.
Přes tyto propastné rozdíly vývoj Dow dlouhodobě koreluje s širším a kvantitativně sestavovaným indexem S&P 500. Komise tedy na první pohled vybírá do Dow reprezentativní vzorek americké ekonomiky.
Protože lidé vnímají kauzalitu tímto směrem, po každé změně se vyrojí komentáře typu: "Goldman Sachs hájí zájmy úzké skupiny nejbohatších! Jak může investiční banka, vydělávající hlavně na tradingu, charakterizovat společnost lépe než retailová Bank of America? Proč nezařadit Berkshire Hathaway, která vlastní desítky středních podniků a zaměstnává stovky tisíc lidí?"
Opačná kauzalita
Najdeme argumenty pro i proti změně báze indexu, pouhým rozumem neřešitelné. Vysvětlením je dle mého názoru skutečnost, že kauzalita je opačná. Slovy Antoina de Saint-Exupéryho, "rozpory jsou jen v řeči, která rozkládá opravdový smysl na uchopitelné celky. (…) Kdo tvoří, nepotřebuje své dílo zdůvodňovat - prostě zaseje, a pak už se najdou tisíce otroků, kteří budou dílo následovat a rozšiřovat".
Unikátní síla Ameriky je právě v tom, že dokáže občas ignorovat spočitatelné a určit směr. Prostě vybere společnosti, které "BUDOU v hledáčku velkého množství investorů", a tak se postará o jejich i svůj úspěch.
Přál bych si, aby se Evropa chovala podobně. Aby si nenechávala "vnutit" svůj index ostatními investory (ti totiž určují tržní kapitalizaci), ale aby si ho vybrala tak, jak si ona přeje.
