Kvantitativní uvolňování není a nikdy nebylo stimulačním opatřením, říká známý investiční manažer
Od doby, kdy americká centrální banka spustila takzvané kvantitativní uvolňování, uplynulo téměř 13 let. Názory na ně jsou ale i po více než dekádě různé. Část investorů a ekonomů tvrdí, že jde o olej přilévaný do inflačního ohně, jiná skupina odborníků je zase přesvědčená, že jen díky tomuto opatření se americká ekonomika po roce 2008 vrátila k růstu. Jeden z nejznámějších správců majetku na světě Ken Fisher má ale jasno, že pravdu nemá ani jeden tábor. Kvantitativní uvolňování podle něj nikdy nebylo ekonomickým stimulem a investoři by měli být nadšení, že se hovoří o jeho blížícím se konci.
Fisher svůj názor vysvětluje takto: "Banky přijímají krátkodobé vklady klientů, aby mohly financovat poskytování dlouhodobých úvěrů. Rozdíl mezi úroky dlouhodobých úvěrů a krátkodobých vkladů je pro ně ziskovou marží. A čím větší je tento spread, tím větší jsou zisky bank, a tím ochotnější jsou tedy finanční domy půjčovat."
Problémem je podle Fishera to, jak lidé kvantitativní uvolňování vysvětlují. "Myslí si, že centrální banky tisknou peníze. To ale není pravda. Kvantitativní uvolňování vede k vytváření neoběžných 'rezerv', jež centrální banky využívají ke skupování dluhopisů držených bankami. Tato dodatečná poptávka po dluhopisech zvyšuje jejich tržní cenu, a tedy snižuje jejich výnosy," vysvětluje.
Šéf Fedu Jerome Powell a jeho dva předchůdci Janet Yellenová a Ben Bernanke byli podle Fishera přesvědčení, že sníží-li se úroky dlouhodobých úvěrů, stanou se půjčky dostupnějšími pro větší okruh podniků i spotřebitelů, takže se zvýší také objem půjčovaných peněz, což se kladně promítne do ekonomiky a jejího růstu. "Jenže zapomněli na základní rovnici stojící za byznysem bank. Pokud jsou krátkodobé úroky na nule a sníží se ty dlouhodobé, zisková marže bank klesne. A co se v takové situaci stane? Banky jednoduše nejsou motivovány peníze půjčovat," pokračuje Fisher a dodává, že po spuštění kvantitativního uvolňování po roce 2008 meziroční růst úvěrového trhu ve Spojených státech prudce zpomalil na 0,8 %.
A inflace? Fisher je přesvědčený, že kvantitativní uvolňování je dezinflační, protože slabší úvěrování snižuje poptávku. Zvýšená inflace z posledních měsíců je podle něj důsledkem koronavirové krize - odložené spotřeby nebo narušení dodavatelských řetězců - a zanedlouho odezní.
"Zpřísňování měnové politiky Fedu, o němž se mluví stále častěji, není ničím, co by mělo investory znepokojovat. Naopak. Začnou-li se zvyšovat dlouhodobé úroky, zvýší se ziskové marže bank. Finanční domy tak budou mít zájem na poskytování většího objemu úvěrů, což se pozitivně promítne do ekonomiky i dění na finančních trzích," uzavírá Ken Fisher.
Zdroj: RealClearMarkets
Aktuality
