Kdo je nejlépe připraven na revoluci v energetice?

Hlavním cílem Pařížské dohody je "udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí". Toto omezení globálního oteplování závisí na rychlosti, jakou se podaří přejít od využívání fosilních paliv k udržitelnějším zdrojům, ale mnoho (zejména rozvíjejících se) zemí stále využívá tradiční paliva, aby pokrylo rostoucí spotřebu energie.

Dosažení stabilního, udržitelného a cenově dostupného globálního energetického systému bude vyžadovat spolupráci a systematický přístup k řešení problémů a využívání příležitostí, jako jsou nové technologie čtvrté průmyslové revoluce. Alespoň tak to vidí autoři zprávy Fostering Effective Energy Transition 2019 vypracované Světovým ekonomickým fórem (WEF).

Zpráva zahrnuje takzvaný Energy Transition Index (ETI), což je žebříček srovnávající energetická odvětví 115 zemí a analyzující jejich připravenost na energetický přechod. Dělá to prostřednictvím srovnávání energetických systémů jednotlivých zemí založeném na takzvaném energetickém trojúhelníku. Ten bere v úvahu energetickou bezpečnost a přístup k energii, hospodářský rozvoj a růst a také udržitelnost z hlediska životního prostředí a připravenosti na budoucnost.

Žebříčku dominují země ze severní a západní Evropy. Tyto státy disponují diverzifikovaným mixem zdrojů energie a také vykazují kombinaci technologických výhod společně s efektivní tvorbou pravidel a jejich implementací. Mimochodem, USA jsou na 27. místě, Rusko na 79. místě, Česká republika na 49. a Slovensko na 33.).

Země v čele pořadí jsou zároveň velice dobře připravené na přechod na nové zdroje energie. V této oblasti vede Finsko před Dánskem a Rakouskem, přičemž jejich společnými rysy jsou stabilní regulatorní rámec, inovativní firemní prostředí, které přitahuje investice, a silná politická podpora.

Na opačném konci řebříčku figurují země, v nichž chybí efektivní regulace a jež zároveň doplácejí na nestabilní politické prostředí. V kombinaci se závislostí na tradičních fosilních zdrojích energie a málo rozvinutou infrastrukturou v těchto zemích podle WEF chybí základy pro rozvoj podmínek vhodných k přechodu na nové zdroje energie. Exportéři fosilních paliv, jako jsou Nigérie, Mozambik a Venezuela, společně se zeměmi s velkou spotřebou uhlí, jako jsou Mongolsko a Jihoafrická republika, tak musejí překonávat velké bariéry při přechodu na obnovitelné zdroje energie.

Co přinese změnu?

WEF také jmenuje výzvy stojící před energetickým sektorem a upozorňuje, že energetický přechod meziročně zpomalil a průměrná hodnota ETI je na pětiletém minimu.

• Skóre v oblasti energetické bezpečnosti a přístupu k energii výrazně vzrostlo díky zlepšení přístupu k elektrické energii v rozvíjejících se zemích, především v Asii.
• Skóre v oblasti udržitelnosti z hlediska životního prostředí vzrostlo zanedbatelně. Tato oblast se posouvá nejméně.
• Skóre v oblasti hospodářského rozvoje a růstu oproti předchozímu roku kleslo, především kvůli nárůstu cen elektrické energie pro domácnosti a volatilitě cen komodit.

Zpráva také obsahuje sedm kroků, jimiž by měly země postupovat při překonávání bariér zpomalujících energetický přechod. Patří mezi ně hledání velkých a úspěšných společností, které mají největší vliv na energetický sektor, podpora spolupráce a definování jednotlivých cílů a plánů jejich dosažení. Hlavním cílem je podpora jednotlivých zemí těmi, které jsou na tom lépe. Cílem je udržitelná, bezpečná a dostupná energetika.

Zdroj: World Economic Forum