KONTEXT: České školství škrtí (i) nedostatek peněz. Kolik nás to bude stát?

Svět zažívá historický zlom. Globální ekonomiku formují čtyři síly, z nichž každá by sama o sobě podle McKinsey Global Institute způsobila revoluci. Ruku v ruce s tím se také mění mocenská mapa světa a nejen na západě se v základech otřásají zažité politické pořádky. Odpovědí na mnohé výzvy a nástrojem k vytěžení příležitostí, jež podobný přelom dějinných epoch tradičně přináší, je reforma vzdělávání, která zahrne i přípravu stávající pracovní síly na novou realitu práce zítřka.

Potvrzuje to analýza Světového ekonomického fóra, podle níž národy, které zainvestují do vzdělávání a zajistí pracovní síle (re)kvalifikaci tak, že nedojde k exkluzi části společnosti, vyjdou z probíhající metamorfózy světa vítězně. Tato premisa ovšem naráží na realitu politického cyklu, který je na reformu školství příliš krátký – pozitiva se projeví za deset a více let, zatímco volby jsou orámovány čtyř- až pětiletými cykly. Správná investice ve správnou chvíli přitom přináší dlouhodobé benefity, jak ukazují studie z Jižní Ameriky, kde i po 250 letech lidé žijící v blízkosti někdejších jezuitských misií (škol) dosahují vyššího vzdělání a vydělávají o 10 % více než zbytek země.

Česká vláda se realitu přelomové doby snaží postihnout v červenci schváleným Dlouhodobým záměrem vzdělávání v letech 2019 až 2023, podle kterého bychom se měli v příštích letech přiblížit k úspěšným modelům vzdělávání v jiných zemích. Jedním z (hlavních) limitujících prvků ve snaze dosáhnout tohoto záměru je přitom konstantně nízký podíl výdajů na vzdělávání, a to primárně veřejných, ve vztahu k HDP. I přes nárůst výdajů na školství ve státním rozpočtu po roce 2010 totiž výdaje na vzdělávání ve srovnání s celkovým růstem ekonomiky relativně klesaly.

Jestliže v roce 2012 poměr veřejných výdajů na vzdělávání dosáhl 4,3 % HDP, v roce 2016 to bylo jen 3,6 %. Pro srovnání, v experty na vzdělávání ceněném Finsku dosahoval v roce 2016 zmíněný poměr 6,6 %, v Norsku a ve Švédsku přesáhl 7 %. Ve všech třech severských zemích byl přitom průměrný ekonomický růst po roce 2010 nižší než v Česku (konkrétně ve Finsku asi 1 % oproti 2,3 % u nás).

Veřejné prostředky jsou přitom nejen v Česku dominantním zdrojem financování vzdělávání, i když třeba ve Finsku a Jižní Koreji je jejich podíl nižší než u nás. V rámci veřejných zdrojů pak v Česku (opět na rozdíl od Koreje či Finska) dominují zdroje centrální a vyšších územně správních celků nad lokálními. Relativní podfinancování školství se navíc týká všech segmentů – učitelů, žáků, běžných výdajů i infrastruktury. Když se hovoří především o nízkých platech učitelů, je to ekonomicky i psychologicky pochopitelné, ale téma se tím zdaleka nevyčerpává.

Jak problematické podfinancování českého vzdělávání v době exponenciálou poháněných změn světa je? Na jednu stranu kvalita výuky není s množstvím peněz vložených do vzdělávání stoprocentně korelována, na tu druhou ale platí, že by se v delším období a na větším vzorku relativní nedostatek investic určitě negativně projevil, a navýšení rozpočtu na školu a vše s ní související je tedy doporučeníhodné. Nejde ovšem o jediný krok, který by institucionalizované vzdělávání vylepšil, jak mimo jiné potvrdil průzkum mezi experty, který tým Alter Eko provedl v rámci přípravy na letošní "český Davos" v Kostelci nad Orlicí.

Další vize a tipy zaměřené na vzdělá(vá)ní a trh práce v 21. století zazní 8.-9. listopadu v rámci letošního dvoudenního fóra na zámku Kinských. Vybrané panely vám v rámci živých přenosů nabídnou Český rozhlas Plus a Investiční web. Podrobnosti o akci, stejně jako rozhovory, z nichž anketa čerpá, najdete na www.altereko.info.