Češi, úvěry a pandemie: (Zatím) splácíme dobře

První graf ukazuje, že podíl nesplácených úvěrů za ekonomiku celkově (v grafu je to ta výše položená čára; pokrývá všechny klienty, tedy sektory s NACE kódy A až U) se do září dokonce mírně snižoval, a teprve v říjnu se mikroskopicky zvýšil (z 2,3 % na 2,4 %). Co se týče konkrétně úvěrů domácnostem (NACE kód T), podíl špatných úvěrů lehce klesal i v říjnu. Ono říjnové mikroskopické zvýšení tedy jde na vrub firemní sféry.

Vysvětlení dosavadního příznivého vývoje v této oblasti je nasnadě. Řada firem a domácností postižených koronavirovou krizí letos namísto některých svých jinak obvyklých příjmů čerpá určité druhy vládní pomoci a zároveň nevynakládá (ať už z vlastní vůle, nebo protože to nebylo či není možné) některé své jinak obvyklé výdaje. Navíc mnohé domácnosti a firmy využily splátkového moratoria.

Čistě numericky vzato je tedy na tom většina dlužníků zatím stále ještě relativně dobře, a tedy není nucena se opožďovat se splátkami svých úvěrů. Hlavním objektivním kritériem nevýkonnosti dluhu je navíc zpoždění se splátkami o alespoň tři měsíce, které od konce splátkového moratoria na konci října samozřejmě ještě neuběhly.

Situace se jistě bude zhoršovat, o drama se ale bude jednat možná spíše v konkrétních rodinách, nikoli z pohledu ekonomiky jako celku nebo z pohledu bankovního sektoru. Rychlost zhoršování platební morálky dlužníků bude nepřímo úměrná rychlosti oživení ekonomiky, přičemž tam nejspíše bude určité zpoždění dané tradiční zpožděnou reakcí trhu práce a také procedurami, které se banky snaží, ideálně ve spolupráci s dlužníkem, uplatnit dříve, než daný úvěr prohlásí za problematický. Zkušenosti ukazují, že u spotřebitelských úvěrů je reakce na vývoj trhu práce nejsilnější zhruba po půlroce, u hypoték až po více než třech čtvrtletích.

Soudě podle zkušeností z minulých let přibude zejména neplatičů spotřebitelských úvěrů, kde nelze vyloučit nárůst v řádu vysokých desítek tisíc osob. Připomeňme, že například v roce 2016, což už bylo několik let po skončení předchozí recese, mělo problémy se splácením spotřebitelských úvěrů přes 300 tisíc lidí (tedy oproti současnosti o více než 100 tisíc více).

Jakkoli se platební morálka téměř s jistotou zhorší výrazně více u spotřebitelských úvěrů (u úvěrů na bydlení tento ukazatel v čase kolísá daleko méně), bude zajímavé sledovat, zda v posledních letech pozorovatelný rozmach hypoték, a zejména hypoték takzvaně na investici, nepovede k netradičně velkému nesplácení také u hypoték.

Vraťme se ale ještě k firemnímu sektoru. Ve kterých oborech se budou úvěry splácet nejhůře? Prognózování vývoje splácení firemních úvěrů je velice obtížné, protože již během jara český firemní sektor překvapil objemem vnitřních rezerv, které byl schopen nasadit, a tudíž nevyužít státní likviditní pomoc v podobě úvěrů COVID III a COVID Plus. Nicméně citlivost kvality firemních úvěrů na makroekonomický vývoj je vysoká, má blíže spíše ke spotřebitelským úvěrům než k hypotékám.

Logicky lze čekat zhoršení splátkové morálky především v nejvíce zasažených sektorech. Ostatně podle nejnovějších dostupných dat ČNB se splácení úvěrů od letošního září do října zhoršilo nejvíce právě v odvětví ubytování, stravování a pohostinství, a to z 4,8 % na 5,9 %. Graf vypichuje pět odvětví, v nichž během letošního roku nebo alespoň samotného října došlo k citelnému nárůstu míry nesplácení.

Celková míra nesplácení se nakonec (tedy během příštího roku nebo dvou) může zvýšit ze současných 2,4 % možná na dvoj- nebo trojnásobek. Ani to však pro české banky nebude zdrcující. Kritické z pohledu stability bankovního sektoru by bylo až nesplácení v rozsahu desítek procent. Koneckonců bankovní systémy v Řecku a na Kypru v poslední dekádě přežily (byť s velkým kymácením) míry nesplácení kolem 40 %, a to byly jejich bankovní sektory mnohem hůře kapitalizované, než je nyní ten český.

Pokud se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že ve střední Evropě jsme na tom ohledně splácení úvěrů byli letos spolu s Němci nejlépe. Všichni ostatní naši sousedé i Maďaři hlásili výrazně vyšší čísla. K zemím s poměrně nízkou mírou nesplácení úvěrů patřilo Česko v poslední době i v rámci celé Evropské unie. Konkrétně u hypoték byla česká hodnota 0,9 % dokonce druhá nejnižší v celé Evropě hned nad Švédskem, které hlásilo 0,2 %.