Daň z příjmů za rok 2023: Dokdy a jak je potřeba podat přiznání?
Rok co rok je březen ve znamení daňového přiznání. Jenže termínů pro podání je více. Daňové přiznání se běžně podává do tří měsíců od skončení zdaňovacího období, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem následujícím po skončení zdaňovacího období.
Poměrně nově je v daňovém řádu ustanovení pro případy, kdy je přiznání podáváno elektronicky. V takovém případě se lhůta prodlužuje na dobu čtyř měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tímto dnem je pro letošní rok 2. květen. Poslední lhůtou, v níž zákon umožňuje podat daňové přiznání, je šestiměsíční lhůta po uplynutí zdaňovacího období. Ta se však vztahuje pouze na osoby, které mají ze zákona povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, a osoby, jejichž přiznání podává daňový poradce či advokát. Pro tyto osoby pak tato lhůta letos končí 1. července.
Termíny pro podávání daňových přiznání jsou v podstatě tři:
- v listinné podobě: do 2. dubna 2024
- v elektronické podobě: do 2. května 2024
- s daňovým poradcem či s auditem: do 1. července 2024
Kdo musí podat daňové přiznání?
Daňové přiznání musí podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo takové, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. A dále musí přiznání podat každá osoba, která vykazuje daňovou ztrátu, i kdyby její příjmy nepřesáhly 50 000 Kč.
Daňové přiznání je povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců a podepsal u všech plátců na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani, a dále poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a další příjmy vyšší než 20 000 Kč.
Dalším, kdo má povinnost podat daňové přiznání, je i daňový nerezident, který uplatňuje slevu na dani, daňové zvýhodnění nebo nezdanitelnou část základu daně. Dále je povinen podat daňové přiznání každý, komu byly vyplaceny příjmy ze závislé činnosti za minulá léta, které nebyly zúčtovány v předchozích obdobích. Přiznání musí podat i poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a uplatňuje snížení základu daně o hodnotu daru poskytnutého do zahraničí. Dále může podat daňové přiznání také nerezident, který využije postup podle § 36 odst. 7 ZDP.
Daňové přiznání se týká i osob, které jsou nástupci v případě úmrtí daňového subjektu, a poplatníků, kterým byla jejich zaviněním neoprávněně vyplacena částka na dani nebo daňovém bonusu. A přiznání podává také poplatník, kterému vznikl příjem v důsledku porušení podmínek uplatnění nezdanitelné části základu daně, například když došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění.
A co zaměstnanci?
Zaměstnanci většinou daňové přiznání nepodávají, pouze žádají svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování. Tato žádost musela být podána nejpozději 15. února.
Zaměstnanec může o roční zúčtování požádat v případech, že:
- po celý kalendářní rok měl pouze jediného zaměstnavatele;
- během kalendářního roku měl několik zaměstnavatelů, ale po sobě jdoucích.
Ve druhém případě je o roční zúčtování žádán poslední zaměstnavatel. Vedle žádosti se přikládají i další doklady, které mohou daňovou povinnost snížit.
Zaměstnanci musejí podat daňové přiznání sami v těchto případech:
- Když pracovali alespoň v některém měsíci pro dva zaměstnavatele současně a z obou příjmů jim byla odvedena zálohová daň z příjmů.
- Když mají mimo příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) další zdanitelné příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, tedy jako OSVČ.
- Když mají příjmy z kapitálového majetku (§ 8).
- Když mají příjmy z nájmu (§ 9).
- Když mají ostatní zdanitelné příjmy vyšší než 20 000 Kč za rok.
Zaměstnanec ovšem může podat daňové přiznání sám i v případě, že by mu mohl ze zákona zúčtování dělat zaměstnavatel.
Zdroj: V4 Group
