SLEDOVALI JSME ŽIVĚ: Inovace a byznys aneb Jak má vypadat česká škola 21. století?

Zástupci českého byznysu, škol a jejich zřizovatelů, dalších vzdělávacích institucí a státní správy představili současnou situaci a speciální semináře se zaměřily na poznatky ze vztahu vzdělávání, firem, ekonomiky a státu v kontextu inovací.

Celý přenos najdete na Twitteru Investičního webu.

Hosté konference:

• Daniel Heler – člen představenstva České spořitelny a člen správní rady nadace Depositum Bonum

• Jaroslav Fidrmuc – náměstek ministryně školství pro vzdělávání

• Růžena Petříková – místopředsedkyně Rady kvality ČR, MPO

• Václav Kubata – ředitel nadace Depositum Bonum

• Jan Jedlička – analytik EU Office a Knowledge Centre České spořitelny

Vítěznou skupinu tvoří skandinávské státy, které se drží v horní polovině žebříčku ve velké většině ukazatelů, některé z nich i vedou. Skandinávie těží z vysokých investic do výzkumu a vývoje, které jsou ale také efektivně alokovány. To se projevuje v dobrých výsledcích v patentové aktivitě i velmi aktivní publikační činnosti. Překvapivý může být nižší podíl high-tech exportů na celkových exportech.

Druhá je průmyslová základna Evropy – skupina států obklopujících Spojené království, matku průmyslové revoluce a Německo, průmyslovou velmoc současnosti. Kromě zmíněných do ní patří také státy Beneluxu, Rakousko a Francie. Také tyto země poměrně dost investují do výzkumu a vývoje ze soukromých i veřejných zdrojů, a tomu odpovídají i výsledky – patenty i vědecké publikace.

Poslední a zároveň největší skupinou jsou země pod skleněným stropem. Tyto státy jsou v lepším případě konvergující ekonomiky z bývalého sovětského bloku, v horším případě jsou to makroekonomicky nestabilní státy jižní Evropy – Řecko, Itálie, Španělsko, Kypr a Portugalsko. Tyto země se vyznačují zejména slabou infrastrukturou – mají špatné připojení k internetu a s místní administrativou se komunikuje spíše tradiční, osobní cestou než elektronicky.

Česká republika v roce 2015 získala 16. místo a udržela pozici z minulého roku. I přesto jsme dosáhli mírného zlepšení – 45 bodů je nejlepší výsledek od roku 2010, kdy jsou data k dispozici.

Vedeme si nejlépe ze všech zemí Visegrádské čtyřky a ze zemí bývalého sovětského bloku nás předstihlo pouze Slovinsko. Také jsme se umístili lépe než "západoevropské" Španělsko či Itálie (které se zmítají v problémech).

Výsledky přesto nejsou nikterak závratné – nadprůměrné hodnoty jsme získali pouze ve 4 ukazatelích, a to spíše těsně. Více než 15 % našeho vývozu tvoří high-tech výrobky, což nás řadí na 8. místo v EU. V horní polovině žebříčku jsme se umístili také ve výdajích na výzkum a vývoj či v počtu publikací per capita. Na 14. místě, tedy přesně v polovině žebříčku jsme se umístili také v počtu absolventů technických směrů či v rozvinutosti internetové infrastruktury.

Český výzkum a vývoj je na dobré cestě směrem k mezinárodní konkurenceschopnosti. Investice do něj dlouhodobě rostou a narůstající podíl výzkumu ve firmách ukazuje, že jsou vedeny relativně správným směrem.

Nicméně z mezinárodního srovnání vyplývá, že alokace není optimální. Velice mnoho se u nás utrácí za vědu s pochybnými výsledky, značná část prostředků je alokována ze státních zdrojů. V současné době začínající ekonomické konjunktury se nabízí ideální příležitost Českou republiku posunout z režimu "mnoho základního výzkumu za státní peníze" směrem k opačnému pólu, který se dá charakterizovat jako "specializovaný aplikovaný výzkum, na kterém se široce účastní i soukromý sektor".

V patentové aktivitě za průměrem EU výrazně zaostáváme. Zatímco v ČR je přihlášeno přibližně 0,2 patentu na 1 000 obyvatel, průměrem Evropské unie je pětinásobek – čeští vědci i firmy (nutno podotknout, že společně se svými souputníky z bývalého sovětského bloku) patentují málo – ve všech skandinávských zemích je patentů na hlavu 10krát více.

V publikační činnosti na tom tak špatně nejsme – článků se v ČR napíše více, než je průměr EU. Je ovšem otázkou, jak kvalitní tyto články jsou, jaká část z nich jde do opravdu renomovaných časopisů, a naopak kolik z nich se otiskne pouze v periodikách lokálního významu.

Český výzkum a vývoj proto musí projít transformací, která bude nutit vysoké školy, výzkumné ústavy i firmy k větší aktivitě v rámci aplikovaného výzkumu. Česká věda i byznys nepotřebují jen institucionální reformy. Peněz v systému není nedostatek, je ale třeba zlepšit alokaci – musí se zlepšit spolupráce vědy a byznysu, firmy musí být motivovány k investicím do vědy a publikaci svých vynálezů.

Přibližně 47 miliard (56 %) z peněz investovaných do výzkumu a vývoje je v ČR investováno ve firmách. 85 % z nich pochází z jejich vlastních zdrojů, 10 % ze státních dotací a 5 % přichází z nového zdroje - evropských fondů, které se teprve postupem času učíme využívat. Čtvrtinu z celkové částky na vědu a výzkum (přes 20 miliard korun) vynakládají vysoké školy, z toho drtivá většina z nich jsou veřejné VŠ. 95 % výdajů na výzkum a vývoj v oblasti vysokého školství jde z veřejných zdrojů (61 % z domácích a 33 % z evropských fondů). Celkem 15 miliard korun (18 % výdajů do výzkumu a vývoje) míří na výzkumné a vývojové aktivity ze státního sektoru, zejména z Akademie věd (12 miliard), ale i z resortních výzkumných center.

Výdaje na výzkum a vývoj v ČR dlouhodobě rostou - v současnosti jsou více než 2krát vyšší než v roce 2005. Polovina z dodatečných nových investic do výzkumu a vývoje přichází ze soukromého sektoru. Další čtvrtina přichází z nového zdroje evropských fondů a dalších přibližně 23 % jde ze státních prostředků.

Z mezinárodního srovnání ale vyplývá, že investice do výzkumu a vývoje podnikatelského sektoru jsou v České republice stále ještě podhodnoceny (i přesto, že navzdory krizi je ČR v silně růstové trajektorii). Zatímco v České republice firmy investují 56 % z celkových výdajů na výzkum a vývoj, ve skandinávských ekonomikách, které jsou na špici nejen v Inovačním barometru, se firmy na financování výzkumu podílí až 70 %. Z toho také vyplývá v evropském kontextu nezvykle vysoký podíl státních výdajů na výzkum a vývoj – v západních ekonomikách nebývá zvykem tolik záviset na státních výzkumných institucích, spíše jsou podporovány investice firem nebo vysokých škol.

Téměř 27 miliard korun (56 % výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelské sféře) dávají v České republice soukromé firmy vlastněné ze zahraničí a dalších 37 % ze soukromých firem s domácími vlastníky. Pouze necelých 6 % provádí veřejně vlastněné podniky.

Z podnikových investic do výzkumu a vývoje jde velká většina do (téměř 84 %) na běžné výdaje – mzdy, nájmy atp. Přes 7 miliard (16 %) jsou výdaje investičního charakteru.

Okolo 60 % podnikových investic ve výzkumu a vývoji dlouhodobě probíhá v průmyslu a stavebnictví, dalších přibližně 20 % se investuje do profesních, vědeckých a technických činností – odvětví NACE, které sdružuje činnosti, které vyžadují vysokou odbornou znalost, zejména právní a manažerské služby, architektonická a inženýrská činnost, firmy samotně se specializující na výzkum a vývoj či reklamu. V posledních letech také roste výzkum a vývoj směřující do firem zabývajících se ICT technologiemi – v roce 2014 tvořil 16 % z celkového podnikatelského výzkumu a vývoje.

Vzdělávací systém formuje mladé lidi a umožňuje jim se rozvíjet, nebo jim naopak v rozkvětu brání. Jeho dopad na konkurenceschopnost země je sice zpožděný, ale s o to větší silou vývoj ovlivňuje.

Česká ekonomika je do značné míry závislá na průmyslu, což vytváří na jednu stranu příležitost, ale na druhou stranu výzvu. Pokud se nám nepodaří se se změnami vypořádat, čekají nás obrovské strukturální problémy spojené s nekonkurenceschopným průmyslem.

Prvním měřítkem vzdělávacího systému, který je možná důležitější než kvantita, je kvalita lidí, kteří české školství opouští. Výsledky srovnávacích testů PISA, sesbírané organizací OECD, ukazují, že ohledně kvality základního vzdělání si Česká republika nevede vůbec špatně – v žebříčku zemí Evropské unie se umístila na 10. místě. Češi se umístili velmi podobně ve všech třech testech, ze kterých se PISA skládá – z matematiky, porozumění textu i z vědeckých disciplín.

Dobrou zprávou ale není to, že postupem času se čeští studenti vycházející ze základních škol mírně propadají. Zatímco v roce 2000, kdy se testy PISA dělaly poprvé, Češi průměrně dosáhli na 17. místo na celém světě, o 12 let později jsou na místě 24. Jedním z důvodů může být prostá aritmetika – zatímco v roce 2000 se testu PISA zúčastnilo 41 zemí, v roce 2012 to bylo již 65. Dalším důvodem je rapidní růst na východě Asie, který umožňuje zemím z regionu ukázat svůj potenciál – zatímco v roce 2000 se před námi umístil Hongkong, Japonsko a Jižní Korea, v současnosti už jsou v hodnocení zařazeny a před námi další země – Tchaj-wan, Vietnam, Singapur i pevninská Čína (výzkum probíhal pouze v Šanghaji).

Vysokoškolské vzdělávání je pro vývoj inovativního myšlení klíčové, protože produkuje odborníky na nejrůznější témata. Nejhrubějším rozměrem je počet vysokoškoláků – v tomto ukazateli se nemáme za co stydět, v České republice studuje 38 % lidí z generace ve věku 20-24 let, čímž se řadíme mezi ty nejúspěšnější a předčíme i mnohé západní země.

Lidé, kteří v blízké budoucnosti budou čelit výzvám konkurenceschopnosti, musejí být technicky zdatní a umět technicky přemýšlet. Technické a přírodní vědy v České republice dlouho dobu produkovaly absolventů poměrně dost a i v posledních letech toto číslo roste. Nicméně je potřeba mít na paměti výrazně průmyslovější charakter české ekonomiky než ve zbytku EU – v průmyslu pracuje o 15 procentních bodů více lidí, než je průměr EU.

Talentovaní a kvalitně vzdělaní obyvatelé jsou pro schopnost uspět v 21. století podmínkou nutnou, nicméně bohužel nikoli dostačující. Proto, aby uspěli na mezinárodním trhu, je také zapotřebí, aby měli ti nejdynamičtější a nejpodnikavější z nás zázemí pro začátek – aby jejich ochota jít s kůží na trh nenarazila na nechuť jít vstříc novým nápadům. Nejde pouze o finance, jakkoli ty jsou podstatnou součástí, ale také o poradenské služby, které usnadní mladým a nezkušeným lidem začátky podnikání a v neposlední řadě také kolektiv mladých nadšených lidí, kteří se na své cestě za úspěchem vzájemně podporují.

Tyto věci by v ideálním případě měly vytvářet fondy rizikového kapitálu – venture kapitálové fondy. V kontextu České republiky je ale rizikového kapitálu pomálu – podle údajů Evropské asociace venture kapitálu jde o méně než 3 000 000 EUR. V relativním vyjádření vůči HDP jde o pouhé tisíciny procenta. Rizikové fondy netvoří podstatnou část HDP nikde v Evropě, ale například ve Finsku tvoří nikoli tisíciny procenta, ale čtyři setiny – ve srovnání s Českou republikou vydávají na rizikové investice více než 20krát více peněz.

Nezaostáváme ale pouze za skandinávskými státy – v podílu rizikového kapitálu na HDP jsme se umístili na 20. místě z 25 zemí EU (u Malty, Chorvatska a Kypru nebyla relevantní data k dispozici). Důkazem, že nic není nemožné, může být úspěch Maďarska, které se umístilo na 5. místě – venture kapitálových investic v něm bylo 12krát více než v ČR.

Vytvořit vstřícné prostředí pro začínající podnikatele není drahé a navíc nám v tom může pomoci nový finanční rámec EU 2014-2020. Měli bychom využít příležitosti a začít podporovat rizikové projekty. Jako inspirace nám k tomu může posloužit třeba velmi úspěšný program Yozma izraelské vlády, který napomohl k dnešnímu věhlasu Izraele jako centra světových technologií.

• Věslav Michalik – starosta Dolních Břežan

• Petr Daniš – ředitel sdružení Tereza

• Vítězslav Moťka – generální ředitel společnosti Meopta

• Martina Hovorková – ředitelka Univerzitní základní školy ČVUT

• Pavlína Žáková - zástupce Evropské komise pro ČR

• Silvie Pýchová - předsedkyně správní rady a manažerka programů EDUin

• Daniel Münich - CERGE-EI

Témata konference:

Podnikání

• Co se stane, pokud firmy v ČR s inovačním zaměřením nebudou mít tvořivé a inovativně myslící uchazeče o práci?
• Hrozí ČR, že zůstane "montovnou" Evropy?
• Jaké jsou potřeby inovativních firem z pohledu vzdělanosti?
• Jaké jsou brzdy inovačního potenciálu firem v ČR?
• Jaké dopady bude mít pro ČR, pokud nadnárodní firmy své inovační části přesunou mimo ČR?

Vzdělávání

• Mohou firmy a školy (od MŠ po VŠ) spolupracovat na rozvoji inovativního myšlení a kreativního tvoření?
• Připravuje škola na inovativní myšlení a tvoření své žáky?
• Inovace ve škole – výuka inovací, nebo inovace metod výuky?
• Je objevitelské vzdělávání možné realizovat v českém vzdělávacím systému?
• Lze učit matematiku a fyziku kreativním a zábavným způsobem?
• Co brání školám v rozvoji inovativního myšlení u žáků a studentů?
• Je výuka orientovaná na inovace vhodná až pro vysoké školy?
• Lze inovativní myšlení rozvíjet už v MŠ nebo na ZŠ?

Sledujte Twitter Investičního webu.

Program konference:

9.00–9.30 Zahájení konference

9.30–10.30 Úvodní panel s tématy k seminářům

10.30–11.30 Diskuze

12.30–14.30 Seminář: Rozbijme skleněný strop nízkopříjmové ekonomiky inovacemi a vzděláváním

• Nízkopříjmová ekonomika orientující se na přímé zahraniční investice, levnou pracovní sílu a výrobky s nízkou přidanou hodnotou může být úspěšná, ale "skleněný strop" jí zabrání v přechodu na vysokopříjmovou ekonomiku.
• Za "skleněný strop" je považován nedostatečně rozvinutý inovační potenciál Česka, který brání dostat se na úroveň vyspělých západních států. Ač jsou na dohled, tyto státy zůstávají mimo náš dosah.
• Lze změřit inovační potenciál?

Představení Erste inovačního barometru (ErIB), kde se Česká republika umístila na podprůměrném 17. místě.