Konec sazby LIBOR?

Nejen pro britský finanční systém by opuštění LIBOR znamenalo zásadní změnu. LIBOR (London Interbank Offered Rate) je úroková sazba, o které si průměrná velká londýnská banka myslí, že by jí za tuto sazbu byly ostatní velké londýnské banky ochotny půjčit bez zajištění peníze na danou dobu v dané měně.

Význam LIBOR

LIBOR v daném dnu je tedy vlastně baterie několika desítek úrokových sazeb týkajících se několika různých splatností (od jednoho dne do jednoho roku) a řady významných světových měn. Jde o průměr odhadů zhruba dvaceti velkých londýnských bank. Publikuje se denně od roku 1984.

Význam LIBOR tkví v tom, že je základem pro stanovování klientské úrokové sazby u spousty finančních produktů, a to v Británii i leckde jinde. Odhaduje se, že v dobách její největší slávy byly na sazbě po celém světě navázány finanční nástroje v celkovém objemu okolo 350 bilionů USD.

Například na LIBOR navázaná úvěrová úroková sazba se zpravidla stanovuje jako (v čase se měnící) LIBOR plus (v čase neměnná) marže, která vyjadřuje, o kolik je pro banku úvěr danému dlužníkovi rizikovější než stejný úvěr poskytnutý průměrnou londýnskou bankou průměrné londýnské bance.

Úvěr třeba v dolarech může být úročen šestiměsíční USD LIBOR zvýšeným třeba o marži 0,45 procentního bodu. Pokud by tedy banky chtěly přejít od LIBOR na jinou referenční sazbu, musely by ve všech dotčených smlouvách nejen přeformulovat označení oné referenční sazby, ale velice pravděpodobně i v příslušném rozsahu pozměnit výši neměnné marže.

Problémy LIBOR

Základní dlouhodobý problém LIBOR je ten, že obchody, kterých by se tyto sazby měly týkat, ve skutečnosti kromě několika málo nejkratších splatností vůbec nebo téměř vůbec neprobíhají. Jedná se tedy o převážně hypotetické sazby, jejichž správnost nelze v praxi nijak ověřit. Z tohoto problému plyne návazný problém podvodů – pokud nelze správnost čísla ověřit, ale zároveň toto číslo hraje ve finančním světě velkou roli, šlo v minulosti o ďábelsky lákavý nástroj pro podvody a nekalé výdělky.

Pod dojmem skandálů na téma manipulace s těmito sazbami instituce EU připravily a v červnu 2016 uvedly do života nařízení, které přináší do světa LIBOR a podobných referenčních indexů poměrně tvrdou regulaci a dohled podobně, jako je regulováno a dohlíženo vnitřní fungování samotných bank. Toto nařízení však neřeší onen základní problém LIBOR, tedy hypotetičnost. A právě proto Bailey chce, aby britský bankovní sektor našel nějakou náhradu.

Sazby podobné LIBOR, hrající podobnou roli a trpící podobnými problémy, existují i v mnoha dalších zemích světa. V USA je to takzvaná federal funds rate (v klidných dobách je téměř rovna jednodenní USD LIBOR), v eurozóně je to EURIBOR (v klidných dobách je například 3M EURIBOR téměř rovna 3M EUR LIBOR), v Polsku existuje WIBOR, v Maďarsku BUBOR, v Česku PRIBOR. Podvody podobné těm s LIBOR však u těchto jeho protějšků zaznamenány nebyly.

Bankovní sektory ve všech těchto zemích by rády přešly na jiné, méně hypotetické referenční sazby, ale žádné použitelné alternativy obvykle nejsou k dispozici. Pokud se tedy na britské scéně odchod od LIBOR stane skutečností, bude to pro další země vítaná inspirace. Možná bohužel těžko využitelná, protože jejich domácí finanční systémy mohou být oproti tomu britskému méně rozvinuté, takže řešení po anglicku může být v jejich případě nedostupné.

Vedle zmíněné hypotetičnosti mají LIBOR a obdobné sazby ještě problém černého pasažérství – banka, která přispívá svým odhadem do výpočtu sazby, za to nedostává nic navíc (snad kromě určité dávky prestiže), a navíc riskuje popotahování za podezření na podvody. Proto se jednotlivým bankám někdy příliš nechce přispívat do výpočtu LIBOR.

Tento problém nedostatečných výhod přispívání do výpočtu se jasně projevil například u PRIBOR tím, že skupina bank dodávajících své odhady do výpočtu se v minulých letech zmenšila z někdejších více než deseti na současných šest. A přesně před dvěma lety krátce hrozilo, že jich bude dokonce jen pět.

Zdroj: Česká spořitelna