Rady pro (začínající) investory do firemních dluhopisů

Dluhopis je vlastně půjčkou peněz toho, kdo si jej kupuje (věřitel), tomu, kdo ho vydal (dlužník/emitent). Za to, že někomu půjčíte peníze, vám váš dlužník zpravidla slibuje vyplatit odměnu, v případě dluhopisů úrok neboli kupón. I když se vydavateli dluhopisů říká emitent, je to stále dlužník.

Jako u každé půjčky byste měli zvážit, komu peníze půjčujete. Vždy byste si měli položit otázku, jak velká je pravděpodobnost, že dlužník splní to, co slibuje. V jazyce dluhopisů, zda vám vyplatí slibovaný úrok a v době splatnosti (a to hlavně) také celou částku, kterou jste mu půjčili, tedy zda vám vyplatí hodnotu dluhopisů.

Co tedy u firemních dluhopisů sledovat?

1. Lepší je nekupovat dluhopis přímo od emitenta, ale poradit se nejdříve s odborníkem, tedy bankou nebo obchodníkem s cennými papíry. Tyto subjekty regulované Českou národní bankou posoudí, zda je investice pro vás vhodná, a upozorní vás na skutečnosti, které jsou pro vaše rozhodování důležité.

2. V případě, že se rozhodnete posuzovat investici do dluhopisů sami, pokuste se z nabídky vyčíst co nejvíce informací, které vám umožní se co nejfundovaněji rozhodnout. Základní informace o dluhopisu zjistíte podle jeho identifikačního čísla (ISIN), který je možné dohledat na webu Centrálního depozitáře cenných papírů.

3. Emitent může vydat dluhopis pouze tehdy, pokud nejpozději v den emise zveřejní emisní podmínky. V nich byste měli najít základní informace o emitentovi a podmínkách emise dluhopisů, tedy podmínkách, za nichž si od vás emitent peníze prostřednictvím dluhopisů půjčuje a zavazuje se vám je vrátit. Firma vydává také takzvaný prospekt, v němž by měla popsat svou finanční situaci, očekávaný vývoj podnikání a další informace. Tento prospekt podléhá schválení Českou národní bankou, nicméně pouze u firem, které během roku vydají dluhopisy za více než milion eur, tedy za zhruba 26 milionů korun. Česká národní banka však posuzuje pouze formální náležitosti, dluhopisy nejsou prověřované z hlediska kvality.

4. Dobře si prověřit, kdo emitent dluhopisu vlastně je, je nezbytné. Dluhopis může podle zákona o dluhopisech vydat i jednotlivá fyzická osoba. Chcete jí svěřit peníze? Je-li emitentem obchodní společnost, informujte se o ní na internetové stránce společnosti, ale především v obchodním rejstříku. Tam také zjistíte informace o tom, čím se společnost zabývá, o její obchodní historii a managementu. Fyzické osoby, které podnikají, najdete například v seznamu ekonomických subjektů vedeném Ministerstvem financí ČR. U dluhopisů vydaných malými společnostmi je potřeba počítat i s vyšším rizikem jejich nesplacení.

5. Má emitent dluhopisu, kterému půjčujete peníze, i nějaký vlastní kapitál, nebo jen shromažďuje vypůjčené prostředky? Byl v minulosti schopen vygenerovat nějaký zisk? To lze zjistit z jeho rozvahy a výsledovky, které společnost povinně sestavuje na konci roku a měly by být uveřejněny v obchodním rejstříku

6. Často se u nabídek objevuje prohlášení o zajištění dluhopisu. Ověřte si, kdo vlastně splacení dluhopisu zajišťuje. Je-li to jen emitent sám, nikoli nějaká třetí osoba nebo banka, dluhopis zajištěný není. Pokud dluhopis opravdu zajišťuje třetí osoba, pokuste se o ní zjistit to samé, co zjišťujete o emitentovi, a zvažte, zda byste této osobě půjčili peníze.

7. Dospějete-li k závěru, že vybraný dluhopis splňuje vaše nároky a chcete do něj vložit peníze, investujte pouze malou část svých prostředků. Snížíte tak riziko, že vás případná ztráta připraví o vše.

Investor, který nemá potřebné znalosti a zkušenosti, pravděpodobně neumí rozeznat kvalitní dluhopis. Často je to i proto, že nedokáže získat o emitentovi dostatek informací. Drobní investoři, kterým chybí znalosti a zkušenosti pro vyhodnocení kvality firemních dluhopisů, ale chtějí vyšší výnosy, které firmy nabízejí, do nich mohou investovat bezpečnějším způsobem, například prostřednictvím podílových fondů.