Investování v Česku: Nevyužité příležitosti, kam se podíváte

Je určitě dobrá zpráva, že jako národ bohatneme. Češi se již také naučili, že peníze dělají peníze a nechávat je doma je neefektivní. Nicméně asi pětina z nich přiznává, že jejich úspory leží ladem. Podstatné však je, a to nejen pro širokou veřejnost, ale pochopitelně i pro organizace, které ve finančnictví působí, jak se chová zbývajících 80 % obyvatel.

Objem úspor domácností držených v rámci finančních produktů bankovních institucí, pojišťoven, penzijních a investičních společností (tedy nikoli přímé investice do cenných papírů, komodit či nemovitostí) postupně roste, v roce 2018 dosáhl celkového objemu 3,72 bilionu Kč.

Nemovitostní fondy získávají body

Český finanční systém je tradičně orientován na banky (podobně jako třeba v Německu). Banky se stále těší poměrně velké důvěře, což je nejspíše i jeden z důvodů, proč Češi největší část svých peněz ukládají právě do bank v podobě vkladů. Dalším důvodem je, že jsme velice konzervativní (a někdy také pohodlní zkoušet něco nového) a mnozí nedůvěřujeme kapitálovému trhu. Chybí také širší nabídka vhodných alternativních produktů pro konzervativní klienty.

Mnozí klienti bank bohužel ustrnuli na tom, že mají peníze uloženy na běžných účtech, které nenesou prakticky žádný úrok, naopak z nich postupně ujídá inflace. Lidé je ale považují za bezpečné a v současnosti je na nich uloženo více než 50 % úspor domácností, tedy asi 1,9 bilionu Kč. Často uváděným argumentem zastánců tohoto produktu je, že takto uložené peníze jsou kdykoli k dispozici.

Určitý strach, zvláště v dobách ekonomické krize nebo horších hospodářských výsledků, a konzervatismus stojí za tím, že Češi nejsou schopni naplno využít "odvážnějších" finančních nástrojů, například investičních fondů. V nich je uložena přibližně osmina úspor českých domácností. Největší oblibě se těší smíšené fondy, teprve za nimi následují fondy akciové a dluhopisové.

Prudce stoupající ceny realit způsobily, že se lidé začali zajímat také o investice do nich, často prostřednictvím nemovitostních fondů. Za výhodné považují investoři pochopitelně i to, že fond vlastně "pracuje" za ně, touto investici navíc mohou vydělat i ti, kteří do fondů vloží relativně menší částku. V roce 2018 vykázaly nemovitostní fondy výkonnost +4,42 %. Na rozdíl od peněz jsou nemovitosti do jisté míry imunní vůči finančním i společenským výkyvům, a vložené prostředky jsou tak relativně zabezpečeny. Konzervatismus domácích investorů potvrzuje i přetrvávající obliba stavebního spoření.

Nicméně postupně přibývá lidí, kteří jdou i do odvážnějších (a ziskovějších) forem zhodnocení peněz. V roce 2018 patřilo mezi investory oblíbené produkty například doplňkové penzijní spoření. Prostředky účastníků v účastnických fondech vzrostly v roce 2018 o 42,5 % na 42,7 miliardy Kč. V konzervativních transformovaných fondech byla nicméně nadále spravována většina prostředků, a to 404,4 miliardy Kč. Pozvolna se učíme investovat i do věcí, jako jsou historické automobily nebo starožitnosti.

Investoři versus dlužníci

Chování tuzemského střadatele nebo investora má k dokonalosti daleko. Vypovídá o tom hned několik ukazatelů, například bilance českých domácností u bankovního sektoru nebo přístup k budování finančních rezerv.

Bilance domácností je ukazatel, který v uplynulém čtvrtstoletí prošel poměrně turbulentním vývojem. V období let 1993 až 2001, tedy v době transformace českého bankovního sektoru, vzrostla postupně pozitivní bilance až na 700 miliard Kč (2001). Ke konci roku 2008 již ovšem poklesla na 523 miliard, aby se ke konci roku 2017 octla na 772 miliardách Kč. Tato proměnlivost je způsobená do jisté míry i tím, že na jedné straně skupina obyvatel neustále ukládá a zhodnocuje své peníze, zatímco ta druhá si půjčuje.

Dodejme, že zadluženost českých domácností průběžně stoupá, v srpnu letošního roku dosahovala téměř 1,713 bilionu Kč. Na rozdíl od řady evropských zemí, kde je tento ukazatel dokonce vyšší, se v České republice bohužel zadlužují vysokými částkami i lidé, kteří pak nejsou schopni dluhy splácet (týká se to především spotřebitelských úvěrů).

Nedostatečné finanční rezervy

Investovat rodinné úspory, to není jen způsob, jak vydělat. Pro běžného smrtelníka je to jedna z cest, jak se zabezpečit na stáří či na dobu, kdy se octne bez práce nebo bude potřebovat z jakéhokoli důvodu větší obnos peněz. Dost lidí je ovšem stále přesvědčeno, že pro takové účely jim postačí odložit nějakou tu tisícovku měsíčně stranou. Výsledkem je situace, kdy každý pátý Čech má naspořeno pouze tolik, že by v případě nouze zvládl žít z těchto finančních rezerv zhruba měsíc, třetina pak stěží tři měsíce.

Podle bankéřů nám schází finanční gramotnost. Špatně se orientujeme nejen v investicích či úvěrech, ale bohužel i v tak základních věcech, jako je ochrana našich peněz nebo v tom, jak zvládnout ekonomiku běžné domácnosti.

Přitom nějakou část výplaty si odkládá naprostá většina Čechů, i když častěji je tomu tak u osob středního věku a těch, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Nejobvyklejší variantou je, že si odkládáme kolem dvou tisíc na horší časy a stejnou částku "na důchod". To je ale málo.

Neexistuje ideální řešení, záleží na velikosti rodiny, našich potřebách a třeba i zdravotním stavu. Dobrým základem je nicméně mít po ruce přibližně šestinásobek měsíčních výdajů rodiny nebo osoby. Podobně nebo lépe je na tom ale jen asi 23 % lidí v Česku. A jen 14 % z nás by se svými finančními rezervami vydrželo zhruba rok.