Spojené království: Má dilema Theresy Mayové fiskální řešení?

Ať už je tvrzení pravdivé nebo ne, faktem zůstává, že britská premiérka Theresa Mayová je sevřená mezi kladivem a kovadlinou. Na jedné straně je vázána výsledky referenda a programovým prohlášením "brexitářů", na straně druhé ale naráží na tvrdou realitu, jelikož Spojené království jednoduše nemůže splnit vše, k čemu ho referendum zavázalo. Jak jsme totiž viděli, na snahy o prosazení takzvaného tvrdého brexitu, modelu neústupné Británie, trhy reagují negativně. Premiérka Mayová tedy dobře ví, že bude třeba nalézt kompromis.

Británie je v pozici slabšího vyjednávače. To se ukázalo na příkladu japonské automobilky Nissan, která si již nyní vymohla výjimky a záruky. Nechtělo se jí totiž investovat za rizika, že by její exporty do EU mohly čelit dvojciferným clům. Navíc lze předpokládat, že se nebude jednat o ojedinělý případ. Podobné výhody bude jistě chtít i finanční sektor, ze kterého si chce část ukousnout hned několik zemí.

Theresa Mayová proto tento týden představila novou průmyslovou strategii. Slíbila miliardové investice do vědy, technologií a výzkumu. Dle premiérky se nemá jednat o záchranu upadajících odvětví nebo o vybírání vítězů (identifikace a podpora perspektivních odvětví), ale o snahu vytvořit prostředí, které umožní zvítězit těm nejlepším a podpoří jejich další růst a povzbudí je k dalším dlouhodobým investicím do "budoucnosti" Británie.

Do roku 2020 by věda a výzkum měly navíc dostávat dvě miliardy liber ročně. K tomu ministr financí Philip Hammond prezentoval nový plán investic do infrastruktury. Mayová pak plánuje mít nejnižší korporátní daně ze všech zemí G20. Může se tak postavit do řady vedle USA či Francie, které avizovaly podobný záměr. V průběhu pěti let by daně měly spadnout na 17 %. V případě, že by se Donaldu Trumpovi v zámoří podařilo prosadit zamýšlených 15 % místo 35 % u firemních daní z příjmu, měla by Británie mít stejnou úroveň zdanění. Je tedy jisté, že původní záměr (mít do roku 2020 vyrovnaný rozpočet) vzal zasvé.

Mayová vs. Trump

Jedním z dalších cílů Británie je vytvořit co nejlepší corporate governance. Mayová v pondělí na konferenci Konfederace britského průmyslu (CBI) vysílala do světa korporací pozitivní signály a přátelská gesta, firmy ale nejsou přesvědčeny, že jí mohou věřit. Podniky totiž chtějí zejména zajištění plynulého přechodu a minimální nejistotu, což je v rozporu s vyjádřením nizozemského ministra financí a šéfa euroskupiny Jeroena Dijsselbloema, který se nechal slyšet, že jednání budou nejen extrémně složitá, ale také že překročí plánovaný horizont dvou let. Lze předpokládat, že o řadě témat bude rozhodovat Evropský soudní dvůr. Paradoxně by tak o rychlosti brexitu mohly rozhodnout především soudní tahanice v Lucembursku, schválí-li ho předtím britský parlament.

Momentálně to vypadá tak, že si Theresa Mayová konečně uvědomila nešťastnou pozici Británie a pochopila, že silou to nepůjde. Nezbývá jí nic jiného, než se pokusit o vytvoření vysoce konkurenčního, prorůstového prostředí, které bude prostřednictvím kvalifikované pracovní síly, špičkových technologií, kvalitní infrastruktury, nízkých daní, nových obchodních příležitostí a minimální byrokracie lákat investory. Než toho ale dosáhne, bude muset poskytnout řadu dalších záruk a bojovat s nejistotou a skepsí trhu.

Na této cestě nejspíše narazí na řadu překážek. Rizikem je možnost výrazného zhoršení fiskální pozice státu a přehlížet nelze ani to, že podobné plány jako Mayová má i nově zvolený americký prezident Donald Trump, takže si země zřejmě budou konkurovat.

Mayová potřebuje vyjednat nové nastavení obchodních podmínek. Na rozdíl od Donalda Trumpa jí ale rychle ubíhá čas. Obchodní smlouva mezi Evropskou unií a Kanadou se vyjednávala bezmála sedm let, přičemž nepokrývá sektor služeb. Naneštěstí právě ten ve Spojeném království vytváří obchodní přebytky s EU.