Návrhy ropného kartelu OPEC jsou bezzubé, situaci na trhu s černým zlatem nezvrátí ani případná dohoda členských zemí

Globální ekonomika jako by stále nemohla popadnout dech, což se projevuje i v poptávce po černém zlatě. Zatímco na jedné straně rovnice máme rekordní produkci, na té druhé je jen nezájem či spíše ekonomicky podmíněná neschopnost pojmout takové množství ropy, což brání růstu jejích cen. Počátkem roku sice zasáhla neviditelná ruka trhu, kdy díky rekordně nízkým cenám skončila část producentů, a omezila se tak světová nabídka, ale například američtí těžaři z břidlic dokázali významně snížit své náklady a jsou při výraznějším růstu cen nad 50 dolarů za barel znovu připraveni vstoupit na trh, a vytvořit tak opětovný tlak na pokles cen. To je jedna strana mince. Ta druhá odráží vztahy uvnitř i mimo kartel OPEC.

Zůstaňme nejdříve uvnitř ropného kartelu. Ačkoliv OPEC funguje na principu kulatého stolu, ve skutečnosti se zde jedná z pozice síly. Neformálním lídrem je díky objemu své těžby Saúdská Arábie, Ten dnes ale upadá, jelikož se zmenšuje i vliv kartelu jako hráče vyvažujícího či vychylujícího trh. Navíc se Saúdská Arábie snaží přijít s novým konceptem hospodářství a snížit svou závislost na ropě. Vedle rodiče, kterého nikdo neposlouchá, tu ještě máme tři nemocné a jedno zlobivé dítě. Roli stonajících zaujímají Libye, Nigérie a Irák. Libye se stále nemůže vzpamatovat z Kaddáfího pádu a nástupu Islámského státu, Nigérie čelí útokům na svou ropnou infrastrukturu a Irák se rovněž potýká s IS. Vzpurnou ratolestí je pak Írán.

A na čem se tedy nemohou dohodnout? Cílem má být omezení těžby o 1,2 milionu barelů na úroveň 32,5 milionu až 33 milionů barelů ropy denně. Saúdové navrhují proporcionální rozdělení tohoto břemene. Libye a Nigérie si ale díky politicko-ekonomické situaci vyjednaly výjimku (přitom jen tyto dva státy samotné by mohly v případě návratu těžby zpět na hodnoty z minulých let těžit o 1,5 milionu barelů ropy za den více než nyní). Irák o výjimku usiluje a Írán chce po letech západních sankcí nejdříve dosáhnout původní úrovně výstupu a až poté jednat o dalších možnostech.

Zamýšlená dohoda se sice má týkat jen zemí OPEC, jednalo se však i s nečlenskými státy, především s Ruskem. To ale rovněž odmítlo snížit objem své těžby a je maximálně ochotno přistoupit k její fixaci na současné hladině. Všechna dosavadní neformální zasedání tedy skončila neúspěchem.

My proto nečekáme, že by ve středu došlo k uzavření dohody. A i kdyby nějaká vznikla, její reálné dopady budou minimální. Naše prognóza se proto nemění a i nadále očekáváme ceny ropy v průměru okolo 50 dolarů za barel.