Pád Lehman Brothers: Den poté
Když už bylo v neděli 14. srpna 2008 jasné, že banka Lehman Brothers zkrachuje, snažil se její bojovný šéf Richard Fuld všemožně najít kupce. Do poslední chvíle obvolával všechny, které mohl, ale záchranu pro banku nenašel.
V pondělí okolo 12.30 požádali Lehman Brothers v tisku o ochranu před věřiteli. Fuld ani jiní vedoucí pracovníci s 25 tisíci zaměstnanců přímo nekomunikovali. Ti se o pádu banky dozvěděli z médií. O několik hodin později se konala celofiremní schůze v Londýně. "Je konec," uvedl krach 158leté banky Christian Meissner, jeden ze šéfů aktivit banky v Evropě a na Středním východě.
"Lidé si balí věci a odcházejí," řekl jeden ze zaměstnanců Lehman Brothers. Později, po otevření obchodování v New Yorku, spadly již oslabené akcie banky o 94 % až na 21 centů. Ještě v březnu 2008 měla společnost hodnotu 46 miliard dolarů, najednou pouhých 145 milionů dolarů.
Zaměstnanci byli nuceni vyhýbat se reportérům a kamerám. Před firemní centrálou vystavil umělec Geoffrey Raymond karikaturu ředitele Fulda, na kterou mohli zaměstnanci i kolemjdoucí cokoli napsat. Objevil se zde například tento komentář: "Doufám, že jeho rodinné sídlo je v pořádku."
Bankrot měl řadu následků - věřitelé požadovali náhradu škody, zaměstnanci chtěli slyšet, jak dlouho jim budou vypláceny mzdy, a ostatní banky se snažily omezit své ohrožení.
Vedoucí pracovníci se snažili podnítit klíčové zaměstnance, aby pomohli s likvidací obchodů a s prodejem jmění. Snažili se zamezit situaci, kdy by zaměstnanci přestali do firmy úplně docházet, i když ještě nebyli oficiálně propuštěni.
V pondělí byly přítomny asi dvě třetiny zaměstnanců, z toho většina v džínách, tričkách a teniskách. Nikdo nevěděl, co se stane. Žádné oficiální zasedání ohledně likvidace nebylo ohlášeno.
Vedoucí pracovníci nevěděli, co mají říct, a báli se, jak na to lidé zareagují. "Umíte si představit, jak by to teď asi dopadlo," přemýšlel jeden z nich.
Ve třetím patře mrakodrapu Lehman Brothers si někteří tradeři přečetli o bankrotu z papírů, které jejich zaměstnavatelé vyplnili před několika hodinami. Mnoho zaměstnanců se sotva podívalo na své monitory, ignorovalo stále horší titulky v novinách a pouze chvílemi hovořilo se svými zasmušilými kolegy.
Zdroj: New York Times
