Erdoğanovi by mohla zlomit vaz slábnoucí ekonomika
Za favorita tureckých voleb hlavy státu je všeobecně považován současný prezident Recep Tayyip Erdoğan. Jeho vítězství ale není tak jisté, jak se někteří domnívají. Pokud se potvrdí předvolební průzkumy a Erdoğan nezíská v nedělním prvním kole přes padesát procent hlasů, má šanci ho ve druhém kole 8. července porazit kandidát největší opoziční strany Muharrem Ince. V rozhovoru s ČTK to řekl turkolog a překladatel Petr Kučera z Hamburské univerzity.
"Erdoğanovy a Inceho šance jsou ve druhém kole relativně vyrovnané. Otázka je, zda se před případným druhým kolem opozice a její voliči opravdu dokážou sjednotit a budou stát jednoznačně za Incem," uvedl Kučera. Podle něj může Erdoğanovi zlomit vaz hlavně slábnoucí ekonomika. "Proto ostatně také vyhlásil předčasné volby," dodal český turkolog.
Turecká ekonomika se v poslední době potýká zejména s vysokou inflací, což začínají pociťovat i obyvatelé na růstu cen. Minulý měsíc snížila mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's hodnocení úvěrové spolehlivosti této osmdesátimilionové země, jejíž přehřátá ekonomika čelí podle této agentury riziku tvrdého přistání.
Prezidentské a parlamentní volby se měly v Turecku původně konat až v listopadu 2019. Erdoğan je ale uspíšil a zdůvodnil to tím, že země potřebuje silného prezidenta, aby mohla čelit ekonomickým výzvám a konfliktu v Sýrii. Tyto volby jsou prvními volbami hlavy státu od loňského referenda, v němž voliči těsně schválili změnu parlamentního systém na systém prezidentský.
"Výsledek voleb by ale mohla ovlivnit brutální mediální kampaň, většinu hlavních médií mají pod palcem konsorcia blízká (vládní straně) AKP," odpověděl Kučera na dotaz ohledně možného těsného výsledku druhého kola. Podle Kučery také nelze vyloučit manipulace s volebními lístky a zastrašování voličů.
Atmosféra strachu a represí v Turecku zesílila v roce 2016, kdy vláda zintenzivnila pronásledování svých kritiků po pokusu části armády o převrat. Kvůli údajnému napojení na jeho organizátory bylo za dva roky vyhozeno z práce na 160 000 lidí, včetně soudců, učitelů či policistů a na 50 000 lidí skončilo za mřížemi.
Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) měla podle Kučery asi tak do roku 2007 podporu napříč všemi vrstvami společnosti, včetně mnoha proevropsky orientovaných liberálů i Kurdů. Erdoğan jako premiér, jímž byl od roku 2003 do roku 2014, kdy se stal prezidentem, a jeho AKP bodovali zpočátku mimo jiné uvolněním restrikcí vůči některým projevům religiozity, akcentem na konzervativní hodnoty, proevropskými reformami, vstřícným postojem k řešení kurdské otázky (například zřídili kanál státní televize s vysíláním v kurdštině) a hlavně obrovským ekonomickým boomem.
V roce 2008 ale straně AKP hrozilo, že ji ústavní soud rozpustí a jejímu vedení zakáže ucházet se pět let o veřejné funkce. Soud nakonec o jeden hlas rozhodl, že strana může dál fungovat, ale za "protisekulární činnost" jí udělil pokutu. "Od té doby začal být Erdoğan čím dál více paranoidní a v AKP se začal šířit strach, že armáda s kemalisty (přiznivci zakladatele sekulárního státu Kemala Atatürka) odstraní vládu od moci," popsal Kučera.
Represe vůči opozici turecká vláda zesílila po masových celonárodních protestech z roku 2013, kdy lidé skoro tři měsíce demonstrovali mimo jiné za svobodu slova a shromažďování a požadovali demisi vlády. Při potlačování protestů bezpečnostními složkami zemřelo na dvě desítky lidí a několik tisíc dalších osob bylo zraněno.
"Posledních několik let AKP ztrácí podporu liberálních sil, sekularistů (kemalistů) i Kurdů. Boduje dále u konzervativně nacionalistických vrstev a udržuje si stále podporu kolem 40 procent," uvedl Kučera. "K popularitě Erdoğana u této skupiny přispívá i vlna nacionalismu a patriotismu (zásah v Sýrii), Erdoğanovo nekompromisní vystupování a jeho aureola charismatického vůdce, který se nebojí ani světových mocností a garantuje stabilitu v zemi," dodal turkolog Kučera.
Zdroj: ČTK
