10 věcí, které si ekonomové raději nechají pro sebe

1. Nevarují nás před příchodem další krize

Přední ekonomové včetně šéfa Fedu neodhalili před rokem 2008, že se na svět žene krize. Mason Gaffney, profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě, připouští, že krize v roce 2008 většinu ekonomů (včetně něho) překvapila. Vedla je k zamyšlení nad tím, jak mohli žít v takové temnotě. Ekonomové se rozhodují jen na základě dostupných informací a většina z nich měla před rokem 2008 nasazeny růžové brýle.

Nebylo to poprvé ani naposled. Ekonomy zaskočily i ostatní důležité události novodobých dějin, například Velká deprese, ropná krize v 70. letech nebo splasknutí technologické bubliny na přelomu tisíciletí. Laurence Ball, profesor ekonomie z Johns Hopkins University, poukazuje na to, že předpověď příchodu hypotéční krize ztížila neexistence obdobných úvěrových produktů před 15 lety. Ekonomové zkoumají historii, protože se na základě ní snaží předvídat budoucnost. Některé události ale nemají precedent. Svět se mění příliš rychle.

2. Dokáží ke krizi přispět

Optimistické předpovědi ponechávají investory na katastrofu nepřipravené. Pesimismus ji může na druhou stranu vyvolat nebo zhoršit. Seth Rabinowitz, partner v konzultantské firmě Silicon Associates, tvrdí, že když jsou ekonomové ve svých predikcích příliš opatrní, domácnosti omezují nebo odkládají spotřebu. To může ekonomice na prahu oživení podrazit nohy. Musejí si být vědomi velké sociální odpovědnosti, když promlouvají k veřejnosti.

3. Samé odhady, nic víc

Ekonomické modely vůbec nepomohly varovat před hrozícími problémy v roce 2008, přesto jim stále více ekonomů doporučuje důvěřovat (přesněji řečeno, domnívají se, že je to užitečné). Jde sice o domněnky akademické, ale stále jen domněnky. Mark Perry, profesor financí a obchodní ekonomie na University of Michigan-Flint, předpokládá, že je zhruba polovina ekonomických předpovědí postavena na intuici. Proto se predikce (často značně) odchylují od toho, co mohou napovědět exaktnější modely.

Vlastní intuice nemusí být vždy kontraproduktivní, protože matematické modely mají obvykle s realitou jen málo společného. K ekonomickým předpovědím je potřeba vlastní úsudek a schopnost rozpoznat všechny faktory, které ovlivňují ekonomiku. A také rozeznat vztahy mezi nimi.

4. Za odvážné ekonomické predikce vděčíme testosteronu

Většina ekonomů jsou muži (zhruba 70 % nových Ph.D. v USA). Muži jsou přitom ve finančním odvětví v menšině (převládají ženy - daňové poradkyně, účetní nebo pojišťovací agentky). Ženy myslí sociálně zodpovědněji (například podle různých studií považují roli státu v ekonomice za nedostatečnou a byly by pro rovnější distribuci bohatství) a nemívají takové tendence k unáhlenému chování ve srovnání s muži. Může za to testosteron. "Muži jsou impulzivnější, méně ochotní uznávat chyby, více soustředěni na velké plány a celkově míří příliš vysoko," tvrdí Scott Beaulier z Troy University. V důsledku toho se jejich odvážné predikce podobají spíše novinovým titulkům než zdravému úsudku postavenému na ekonomických analýzách.

5. "Tvrdé" ukazatele prosperity nefungují

Vezměme například HDP. Jedno z ekonomy nejsledovanějších měřítek nemusí vůbec indikovat, zda je ekonomika zdravá, nebo není. Největší ekonomické krize často přicházejí v době, kdy ekonomika zdánlivě "šlape jako hodinky". Na základě vývoje HDP měla recese v USA oficiálně skončit v červnu 2009, přesto tento pocit sdílí jen málo Američanů. V reálu americká ekonomika spíše stagnuje. Za chybou stojí zkreslené měření inflace. HDP očištěný o skutečnou inflaci by rostl o pouhých 0,4 % za první kvartál 2013 místo vykazovaných 2,4 %.

Podobné je to i s měřením nezaměstnanosti. Podle oficiálních odhadů americké vlády by měla být míra nezaměstnanosti necelých 8 %. Číslo ale nezahrnuje nezaměstnané, kteří už na hledání práce rezignovali. Když je k němu připočtete, dojdete k více než 23 %.

6. Ekonomie není exaktní věda

Veřejnost ekonomy tlačí k co nejpřesnějším odhadům. To je ovšem něco, co jejich věda neumožňuje. Lidé od nich nechtějí slyšet předpověď v širším pásmu, proto jsou nuceni střílet od boku bodové odhady. Dalším neduhem ekonomů je to, že mění své předpovědi v reakci na téměř každá nová data a chybí jim dlouhodobý nadhled. Raději než na předpovědi jednotlivých ekonomů je potřeba dívat se na to, co říkají v průměru. V časech finančního neklidu je ale zapotřebí brát i "průměrnou předpověď" s rezervou.

7. Směřují nalevo

Podle průzkumů byly v roce 2008 členové Americké ekonomické asociace z poloviny demokrati, zatímco jen 17 % z nich byli republikáni. Ve stejném průzkumu 60 % z nich věřilo, že větší pokrok v důležitých ekonomických otázkách udělá demokratický prezidentský kandidát Barack Obama. Vyšlo najevo, že američtí ekonomové jsou levicovější než americká společnost jako celek.

Mnozí vlivní ekonomové působí v akademických institucích, což jim navenek dává auru nestranné autority. Ve skutečnosti ale politické názory mají. Často jsou propojeni s finančními institucemi nebo úzce spjati s jiným byznysem.

9. Ekonomická teorie a praxe

Podle ekonomické teorie by daňové úlevy a ostatní benefity, z nichž nejvíce těží bohatí, měly přinést blaho celé společnosti. V praxi tomu tak ale nebývá. Ne všichni navíc jazyku ekonomů rozumějí. I když se ekonomové v médiích většinou snaží omezit odborný slovník na minimum a složité koncepty vysvětlovat jednoduše, obyčejní lidé stále nechápou ani nejzákladnější ekonomické a finanční koncepty, jako je třeba kontokorent. A čím nižší finanční gramotnost, tím větší pravděpodobnost, že budou lidé méně spořit, budou se zadlužovat a platit zbytečně vysoké úroky.

10. Přinášejí nám to, co už víme

Skutečně potřebujeme ekonomy? Toť otázka. Ekonomové poskytují služby bankám a ostatním institucím, ale často nevědí o moc více než kdokoli jiný.

Ekonomická teorie racionality hlásá, že investoři i spotřebitelé jsou racionální, a proto by měly ceny aktiv akcií a nemovitostí odrážet všechny dostupné informace. Takže všechny informace, které dostáváme od ekonomů, abychom překonali trh, už jsou v něm de facto započteny.

Zdroj: Yahoo!