Ani rodiče nejsou neomylní aneb 9 největších mýtů a polopravd ze světa dospělých

Všichni si jistě vzpomeneme, jak nám rodiče či prarodiče některé věci striktně zakazovali, aniž by nám vysvětlili proč. "Proč? Protože jsem to řekl(a)," zněla nejčastější odpověď třeba na dotaz, proč musíme denně pít litry vody, když nemáme žízeň. Většina zbytečných příkazů a zákazů nám dnes na tváři vyvolává úsměv, najdou se však i nevědomé lži, které jsou pro zdraví dětí nebezpečné. Nabízíme přehled největších mýtů, které se již po několik generací mezi rodiči šíří.

1. Plavání po obědě je hazard. Člověk se může utopit

Již v roce 1961 se většina pediatrů shodovala, že plavání krátce po obědě nebezpečné není. Je sice pravda, že po jídle do oblasti žaludku proudí více krve, která má napomoci trávicím procesům, jak ale víme, neznamená to, že bychom po obědě přestali ovládat končetiny. Jakákoli fyzicky náročná aktivita může být po jídle nepříjemná, jistě ale není smrtelně nebezpečná.

I tak se nicméně vyplatí ostražitost. Pokud si po obědě půjdete zaplavat a po chvíli ucítíte nepříjemné předzvěsti přicházející křeče, jednoduše z vody vylezte. Na celém světě dosud nebyl prokázán jediný případ utonutí zapříčiněného něčím jako "poobědovým syndromem", o žádném nebezpečí ve své příručce pro bezpečné plavání nehovoří ani Červený kříž. S existencí jakékoli hrozby nesouhlasí ani vytrvalostní plavci, kteří potravu a tekutiny přijímají běžně i přímo ve vodě.

2. Pozor na zrezivělé hřebíky, můžete chytit tetanus

Rez není z pohledu chemie ničím jiným než hydratovaným oxidem železitým, který je zcela neškodný. Přenašečem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která se mimo lidské tělo nachází v podobě spor v půdě. Důležité je, že se tyto spory nacházejí všude, nákaza tetanem proto hrozí při jakémkoli hlubokém zranění. Samotná rez nijak zvýšené riziko neznamená, nebezpečí však roste v případě, že se zraníte špinavými předměty. A těmi zrezivělé hřebíky často jsou.

Větší hrozbou než samotné hřebíky jsou nakonec právě poplašné zprávy o jejich nebezpečí. Rodiče totiž často získávají falešné přesvědčení, že jejich dětem například na dětském hřišti žádné nebezpečí nehrozí. Omyl! To, že není pískoviště obehnáno zrezivělým ostnatým drátem, ještě neznamená, že jsou děti v bezpečí. Pokud by dítě proti tetanu nebylo očkované a na jinak "sterilní" zahradě by se zranilo například o ostrý kámen, je riziko nákazy tetanem srovnatelné, spíše však mnohem větší, než kdyby se v uklizené garáži do prstu píchlo hřebíkem.

3. Pravidlo pěti vteřin: Jídlo ze země je nezávadné

Známému pravidlu, které říká, že do pěti vteřin poté, co jídlo spadne na zem, je hygienicky nezávadné, se v roce 2003 věnovala Jillian Clarkeová z University of Illinois. V rámci svého výzkumu nechávala vybrané potraviny přijít na velmi krátkou dobu do kontaktu s povrchem, na kterém byla zjištěna přítomnost bakterií Escherichia coli. Clarkeová zjistila, že ke kontaminaci potravin dochází takřka okamžitě, nikoli pět vteřin poté, co se kontaminovaného povrchu dotknou. Při jednom z dílčích pokusů laborantka dokonce zjistila, že 95 % z celkového počtu bakterií se na potraviny přenese během prvních pěti vteřin jejich kontaktu s infikovaným prostředím. V roce 2004 byla Clarkeové za tento výzkum udělena Ig Nobelova cena (parodie na Nobelovu ceny).

4. Ne všichni lidé jsou obézní, někteří mají jen těžké kosti

V roce 2011 se skupina antropologů ze Severní Karolíny snažila zjistit, jaký je vztah mezi nadváhou a velikostí kostí. Analyzovali celkem 121 stehenních kostí a došli k závěru, že u obézních jedinců jsou ve srovnání s kostmi lidí se standardní váhou skutečně tvarově odlišné. Váhový nadprůměr podle jejich závěrů způsobuje deformaci kostí směrem do šířky. Ve skutečnosti tedy lidé netrpí nadváhou proto, že by měli velké kosti, ale mají velké kosti proto, že trpí nadváhou. Je logické, že kosti Miss World a zápasníka sumo budou "mírně" odlišné.

5. Lidé, kteří se při sezení hrbí, trpí bolestmi zad

V roce 2006 se lékařský sbor ve skotském Aberdeenu pokoušel zjistit, jaká poloha při sezení zatěžuje lidskou páteř nejvíce. Zdravé pacienty požádali, aby se nejdříve posadili rovně, poté shrbeně, a nakonec aby se zaklonili. Ve všech případech na magnetické rezonanci pořídili snímky, které hovořily zcela jasně – největší tlak je na meziobratlové ploténky vyvíjen ve chvíli, kdy sedíme vzpřímeně.

Neustálé napomínání dětí ve škole, aby se v lavici nehrbily a seděly zcela vzpřímeně, je tak ze strany učitelů naprosto nesmyslné. Děti by měly sedět tak, jak jim to v dané chvíli nejlépe vyhovuje, ne nutně tak, jako by místo páteře měly ocelový prut. Pravdu však rodiče i lékaři mají v tom, že není dobré, sedí-li dítě v lavici či u počítače celý den. Pravidelný pohyb je pro správný vývoj dětského těla nezbytný.

6. Častým stříháním vlasy ztvrdnou a ztmavnou

Tento mýtus vědci vyvrátili před 90 lety. V roce 1923 požádala Mildred Trotterová dvě figurantky, aby si v různých intervalech pravidelně holily všechny části svého těla. Po osmi měsících došla k závěru, že tvrdost ani barva ochlupení s intenzitou stříhání či holení nesouvisí. O pět let později pokus zopakovala s mužskými figuranty, tentokrát se zaměřila výhradně na vousy. Výsledek byl stejný – častým holením vousy neztvrdnou ani neztmavnou.

7. Ovoce je pro zuby lepší, než sladkosti. Cukr narušuje sklovinu

Mikrobi, kteří se v lidských ústech vyskytují, jsou schopni přeměnit všechny sacharidy v "kyselinu", která při zanedbávání zubní hygieny postupně ničí zubní sklovinu. Nejde tedy jen o cukr jako takový, ale o všechny potraviny, které sacharidy obsahují. Chléb, rýže nebo běžné druhy ovoce a zeleniny - to vše obsahuje i ve velmi malém množství dostatek sacharidů na to, aby se v ústní dutině vytvořily desítky zubních kazů.

V 90. letech newyorský dentista Harold Linke provedl sérii testů, které prokázaly, že nejpřilnavější zubní plak pochází z tepelně upravených sacharidů. Vaše slinné žlázy si tak jistě dobře poradí se zbytky cukru z vypité kávy, o poznání hůře si však povedou v boji proti zbytkům škrobového cukru ze smažených chipsů.

8. Denně je potřeba vypít minimálně dva litry vody

Podle nefrologického specialisty Heinze Valtina sahají kořeny tohoto mýtu zřejmě až do roku 1945, kdy se ve Spojených státech objevilo doporučení, že by objem vypitých tekutin v mililitrech měl odpovídat množství zkonzumované energetické hodnoty potravin v kaloriích. To znamená přibližně 2 až 2,5 litru tekutin denně. Valtin ale upozorňuje, že součástí tohoto doporučení bylo i konstatování, že většinu z tohoto množství tekutin naše tělo získává v průběhu dne ze zkonzumovaných potravin. "Lidé, kteří netrpí závažnými zdravotními problémy, se v žádném případě nemusí obávat, že by svému tělu během dne nedodali dostatek tekutin," říká.

Jaké množství tekutin bychom tedy během dne měli vypít? Na to podle Valtina neexistuje jednoznačná odpověď. Podle něj by lidé v uvážené míře měli pít v průběhu celého dne, přičemž je ale naprostý nesmysl, aby neustále kontrolovali objem vypitých nápojů. Podle zprávy amerického Centra pro lidskou výživu je dokonce i konzumace močopudných nápojů (jako například kávy či některých druhů čaje) po stránce doplňování tekutin do lidského organismu zcela srovnatelná s konzumací vody.

9. Slazené nápoje způsobují hyperaktivitu dětí

Jedná se o jeden z největších mýtů, který je mezi rodiči rozšířený. Četné vědecké studie dokazují, že žádná spojitost mezi hyperaktivitou a množstvím zkonzumovaného cukru neexistuje. Zajímavá je v tomto případě zejména role placebo efektu. V roce 1994 provedli Daniel Hoover a Richard Milich experiment, při kterém dali dětem dvakrát vypít nápoj bez cukru. Oba nápoje byly totožné, u druhé dávky však rodičům řekli, že se tentokrát jedná o klasický slazený nápoj. Jaký byl výsledek? U domnělého slazeného nápoje rodiče tvrdili, že jsou jejich děti zcela nezvladatelné.

Zdroj: bakadesuyo.com