Vzdělání jako luxusní komodita partnerského vztahu
Svatba byla většinou společnosti vždy vnímána především jako stvrzení milostného citu dvou lidí. Podle předních amerických sociologů je však tento koncept partnerského soužití minulostí. Do vztahů heterosexuálních párů promlouvají stále častěji i aspekty, které nemají s láskou nic společného, a manželství 21. století již není ani zdaleka jen o vzájemných sympatiích. Jakým vývojem soužití muže a ženy prošlo a podle čeho si lidé vybírají, komu řeknou své "ano"?
"Ještě před několika lety bylo přirozené, že si lékař za manželku vybral zdravotní sestru. Dnes si při svatebním obřadu lékaři mnohem častěji vyměňují prstýnky se svými kolegyněmi," říká Bradford Wilcox z University of Virginia, a upozorňuje tak na jeden z nejvýraznějších trendů posledních let na poli partnerského soužití.
Když dva dělají totéž, není to totéž
"Zatímco u mužů bylo vzdělání a společenské postavení z pohledu partnerského života vždy klíčové, u žen se tradičně jednalo o bezvýznamné veličiny," potvrzuje Wilcoxova slova profesorka Jeounghee Kimová z Rutgers University. To ilustrují i oficiální statistiky, podle kterých se ve 40. letech 20. století vdávalo pouze kolem 53 % žen s vysokoškolským diplomem, avšak 62 % žen s nižším než středoškolským vzděláním. "Od té doby se ale i v případě žen začala prosazovat přímá úměra mezi dosaženým vzděláním a pravděpodobností získání dobře placeného zaměstnání," říká Kimová.
A právě to, že i ženy začaly zastávat prestižní pracovní pozice a přestaly být vnímány pouze jako hospodyně a matky, je jeden z hlavních důvodů, proč ve Spojených státech v posledních sedmdesáti letech došlo k zásadní změně poměru mezi počtem vdaných žen s nižším a vyšším vzděláním.
Závěry Jeounghee Kimové potvrzuje i profesorka Christine Schwartzová z University of Wisconsin. "Přímým důsledkem několik desetiletí trvající emancipace žen je zánik tradičního modelu, v němž je ekonomickým motorem rodiny výhradně muž a úlohou ženy je starost o domácnost," vysvětluje. "To druhotně vyústilo v model, v němž společensky výše postavení muži nehledají pouze profesionální hospodyně, ale skutečné životní partnerky."
Susan Brownová, profesorka sociologie na Bowling Green State University, upozorňuje ještě na jednu skutečnost, které si nejnovější sociologické výzkumy všímají. "Ve společnosti dlouhodobě roste přesvědčení, že vzájemná láska není zdaleka jedinou podmínkou toho, aby spolu muž a žena uzavřeli manželství." Podle Brownové lidé sňatek stále častěji vnímají nejen jako stvrzení svých citů, ale též jako velký ekonomický závazek. "Někteří lidé o svatbě hovoří jako o luxusním zboží, které si ne každý pár může dovolit," říká.
To nakonec potvrzuje i Schwartzová, která tvrdí, že dalším důvodem, proč spolu sňatky uzavírají stále častěji výhradně lidé se srovnatelným vzděláním, je fakt, že se jedinci s vyššími příjmy nehodlají svatbou s hůře placeným protějškem připravit o životní standard, na nějž si jako svobodní zvykli.
Česká republika na stejné vlně
Podle dat Českého statistického úřadu v České republice stejně jako ve Spojených státech uzavřených sňatků dlouhodobě ubývá. Zatímco v 80. letech se počet oddaných párů pohyboval kolem 80 tisíc ročně, v roce 2011 do manželství vstoupilo pouze 45 206 párů, nejméně od roku 1918.
"Z hlediska vzdělání jsou v ČR uzavírána manželství většinou homogenní," uvádí ČSÚ. Manželství, v nichž dosáhli oba partneři totožného stupně vzdělání, tvořila v roce 2012 mírnou většinu (54 %). Na druhém místě se umístily sňatky partnerů s úrovní vzdělání odlišnou o jeden stupeň (39 %).
Jistou míru korelace lze v Česku stejně jako ve Spojených státech nalézt i mezi vzděláním a rozvodovostí. Podle výzkumu Jeounghee Kimové je v USA rozvodovost párů s vyšším vzděláním ve srovnání s páry s nižším vzděláním několikanásobně nižší. Podle údajů ČSÚ i v České republice "mezi ženami platí, že se zvyšujícím se stupněm vzdělání se snižuje zastoupení opakovaných rozvodů. I mezi muži platí podobná závislost, ale není tak silná jako v případě žen".
Zdroj: CNBC
