Ekonomika je jako počasí. Takže oblačno s 50% pravděpodobností runu na banky
Mark Buchanan ve své "Forecast" namítá: "Řekne se 'předpověď' a většina lidí si už představuje přesný výrok ohledně budoucnosti."
Vezměte si dvě predikce:
"Na Floridě uhodí 27. září pět hurikánů."
"1. května 2804 nastane úplné zatmění Slunce a bude trvat pět minut a dvacet jedna sekund."
V obou případech jde o výroky týkající se budoucnosti. Jen druhá věta je ale pravdivá.
Počasí je citlivé na malé odchylky. Jako pinball
Keplerovy zákony planetárních pohybů jsou dané a konstantní, takže astronomové mají předpovídání relativně snadné. Meteorologové jsou na tom hůře. Musejí se vyrovnat s něčím, čemu se říká "motýlí efekt". I něco tak malého jako třepetání motýlích křídel může v důsledku řetězové reakce vyvolat tajfun někde na druhé polokouli.
Podobně těžké to mají ekonomové. Během 20. století se snažili dělat predikce podobným způsobem, jako astronomové vypočítávali zatmění. Předpokládali, že trhy jsou ze své podstaty stabilní a dokáží se samy regulovat. Pokud dojde k jakémukoli výkyvu (bublina, krach nebo run na banky), ignorují ho, nebo s ním zacházejí jako s anomálií, se kterou se trh vyrovná a navrátí se do rovnováhy. Několik ekonomů se dokonce snažilo předpovědět a vysvětlit, proč jsou "abnormální" události vlastně úplně normální.
Pro Buchanana je trh jako počasí, tedy nerovnovážný systém, kde se fluktuace přirozeně rozvíjejí z domněle klidných podmínek. Ekonom, který by věřil, že je ekonomika přirozeně stabilní, by byl jako meteorolog, který by popíral existenci bouří.
Není předpověď jako předpověď
V době 1. světové války meteorologové rezignovali na snahy přesně předpovídat počasí. Průkopníkem aplikace matematických metod v oblasti meteorologie byl Lewis Richardson. Aritmetická chyba sice nabourala jeho analýzu, ale zvolil správnou metodu, která byla nakonec přijata. Proslavil se také díky pokusům o použití meteorologických metod v oblasti prevence válek.
Předpovědi počasí v současné podobě jsou výsadou posledního století. Nejde však o přesné predikce, nýbrž o výroky o budoucnosti s určitou pravděpodobností. Ekonomové jsou na tom nyní podobně jako meteorologové na začátku 20. století. Nemají dostatek dat, ale přitom by tolik chtěli precizně předpovídat tržní počasí, ne jen odhadovat scénáře s nějakou pravděpodobností.
"Nikdy neporozumíme ekonomikám a trhům, dokud se nezbavíme dojmu, že jsou vnitřně stabilní a nemají své vlastní vnitřní počasí," uzavírá své zamyšlení Buchanan.
Zdroj: 250 words
