Co má v plánu ECB? Na kvantitativní uvolňování nemusí dojít v červnu, ale ani později

Zdá se tedy, že je další uvolnění měnových šroubů v eurozóně na spadnutí a že od něj ECB nemůže skoro nic odradit. Pokud by po takto silném slovním závazku a s nižší inflační prognózou v ruce družina Maria Draghiho dále přešlapovala na místě, katapultovala by pravděpodobně euro k výrazně silnějším hodnotám, což v zájmu evropské ekonomiky jen těžko může zamýšlet. Proč tedy ECB neuvolnila měnové šrouby již v květnu?

Bývá dobrým zvykem centrálních bankéřů počkat s rozhodnutím na novou prognózu. ECB by po sérii výzev k uvolněnější měnové politice ze strany Paříže, Mezinárodního měnového fondu i OECD mohla chtít demonstrovat svoji nezávislost a nejednat pod okamžitým tlakem. Navíc pravděpodobně uvnitř ECB ještě nepanuje shoda na tom, co vlastně udělat.

Zatím asi nedozrál čas na velká opatření typu kvantitativního uvolňování (QE). Ta sice mohou být relativně účinná, ale jsou spojena s řadou implementačních problémů - v jakém objemu a složení nakupovat vládní dluhopisy, popřípadě na jaké druhy ABS se na fragmentovaném evropském trhu zaměřit?

Pravděpodobnější bude zatím nasazení lehčích zbraní - snížení základní sazby o 10 až 15 bazických bodů a depozitní sazby do lehkého záporu, k tomu zastavení sterilizace některých programů ECB. Ta těmito opatřeními bude primárně cílit proti silnému euru, kterému Draghi věnoval na tiskové konferenci hodně času. Současně si tím bude kupovat čas a doufat, že na komplikovanější opatření typu QE nakonec nedojde.

I velký jestřáb Jens Weidmann z německé Bundesbank v uplynulých měsících přiznal, že je nejlepší zbraní proti silnému euru pravděpodobně záporná depozitní sazba. Větší akce typu kvantitativního uvolňování se mohou na stůl dostat opět se zářijovou prognózou. Později však jejich pravděpodobnost bude klesat s tím, jak inflace začne opatrně narůstat.

Zdroj: ČSOB