Držitel Nobelovy ceny za ekonomii věděl o problému too-big-to-fail s desetiletým předstihem
Na práci francouzského ekonoma Jeana Tirolea je cosi ironického. Získal letos Nobelovu cenu za ekonomii za studii, v níž se věnoval problematice regulování velkých a mocných korporací, ale přitom již v roce 1996 publikoval práci, ve které varoval před nebezpečím systémově důležitých bank, které není možné nechat zkrachovat (too-big-to-fail).
Chcete si popovídat o tom, jak se vyhnout další finanční krizi, jak řešit problematiku Comcastu, který je de facto monopolem, nebo obecně monopolu v dnešní éře internetu a společností, jako jsou Google a Facebook? Pak je Tirole váš člověk. Problém je, že jeho jméno se v médiích paradoxně příliš neobjevuje. Proč?
"Mnoho jeho prací spíše dochází k závěru, že je to komplikované, než aby podalo jednoduše vyjádřitelná, intuitivní řešení, která se v médiích dobře vyjímají," komentuje Tiroleovo dílo Tyler Cowen. "To je jeden z důvodů, proč se jeho myšlenky neobjevují příliš často na webu nebo v populárních médiích. Mají však extrémní vliv na ekonomii jako takovou."
Zdá se však, že Královské švédské akademii věd, která Tiroleovi udělila Nobelovu cenu, výsledek "je to komplikované" vůbec nevadí, právě naopak. "V 80. letech, předtím, než Tirole publikoval svou první práci, byl výzkum regulace relativně vzácný. Spíše se orientoval na to, jak by vláda měla zasáhnout a kontrolovat stanovování cen ve dvou extrémních případech - monopolu a dokonalé konkurenci," napsal výbor ve svém oznámení. Problém je, že dokonalá konkurence a monopol existují převážně jen v učebnicích ekonomie. V reálném světě trhy většinou ovládá malá skupina velkých společností, tedy oligopol.
V 80. letech začal Tirole společně se svým kolegou Jeanem-Jacquesem Laffontem používat teorii her a další matematické postupy k modelování oligopolistických trhů a zjišťování, jak by regulátoři měli zasahovat, aby tyto trhy sloužily nejlepšímu zájmu spotřebitelů. Odpovědi na tyto výzkumné otázky se různily podle sektoru, na nějž se ekonomové soustředili. To představovalo zavržení staré myšlenky, že by regulační úřady měly aplikovat několik jednoduchých obecných pravidel na celou ekonomiku.
Mnoho Tiroleových myšlenek vlády přejaly, ne ale všechny. "Chcete vědět, proč je v sektoru telekomunikací a širokopásmového připojení ve Spojených státech dnes tak malá konkurence? Otevřete některou z Tiroleových knih. Nastal čas, abyste začali poslouchat," píše v komentáři Digitopoly Joshua Gans.
Jak říká sám držitel Nobelovy ceny, "nejlepší regulace nebo politika konkurence by měla být pečlivě přizpůsobena specifickým podmínkám jednotlivých odvětví". Jinými slovy, není to o mírné, nebo tvrdé regulaci, je to o chytré regulaci. Což "je komplikované".
Zdroj: slate.com
