Fed věděl o riziku "velryby" v JPMorgan dávno před krachem

Případ "londýnské velryby" začal v roce 2008, kdy obchodník banky Bruno Iksil otevřel v Londýně pozici, v níž prostřednictvím prodeje finančních derivátů sázel na růst cen evropských aktiv. Během let ji zvyšoval a jeho spolupracovníci mezitím rozsah pozice maskovali. Případ vyšel na světlo v roce 2012, kdy JPMorgan kvůli pádu evropských dluhopisů oznámila jednorázovou obchodní ztrátu 6,2 miliardy dolarů. Banka navíc dostala od úřadů v USA a Británii za špatný dohled pokutu přes miliardu dolarů.

Podle OIG bylo jednou z klíčových chyb federálních regulačních orgánů v tomto případu přílišné spoléhání se na konkrétní experty. Ti ale z týmu dozírajícího na JPMorgan v roce 2011 odešli, což vedlo ke "značné ztrátě institucionálních vědomostí". Na vině byly také protichůdné priority v dozorčí práci při omezených zdrojích, kvůli čemuž newyorský Fed neprovedl plánované prověrky pozic JPMorgan v Londýně.

Zpráva může znovu podnítit dlouhodobá podezření Američanů, že regulační orgány přistupují k rizikovým aktivitám na Wall Street i po těžké finanční krizi let 2007-09 vlažně, přestože se od té doby vyměnila vláda a zákony o regulaci se výrazně přitvrdily. "Je pěkné si myslet, že s novými lidmi na ministerstvu financí a v newyorském Fedu se podrobí prověrce celý systém bankovního dohledu, řekl bych ale, že se to stane až po další finanční krizi," řekl bývalý právní poradce rady guvernérů Fedu Cornelius Hurley.

Úterní zpráva je další tvrdou ranou pro image newyorského Fedu a zesiluje dojem, že tato klíčová federální finanční instituce je živoucím příkladem systémového jevu zvaného "regulační zajetí". To spočívá v tom, že regulované firmy i celá odvětví přesvědčí regulátory, aby pracovali v jejich prospěch. Minulý měsíc unikly do tisku tajně nahrané nahrávky, které ukazují, že pracovníci newyorského Fedu váhají, když mají požadovat od vlivné banky Goldman Sachs odpovědi a doporučovat jí změny.

Zdroj: ČTK