Co také nakupují čínští boháči?

Lin vydělal jmění, když založil společnost na výrobu lékařského vybavení, a je jedním ze stále se zvětšujícího počtu majetných Číňanů, kteří si pořizují vlastní ostrovy. Dvaačtyřicetiletému štíhlému muži s šedivějící bradkou dělají starosti jen byrokratická omezení týkající se vlastnictví půdy. "Netroufám si na ostrově investovat. Cokoli postavím, může být zbořeno," postěžoval si agentuře AFP.

V Číně je podle Linova odhadu nejméně 600 majitelů ostrovů, většinou se však jedná o společnosti plánující využití ostrovů k turistickému ruchu či rybářství. Roste však i počet jednotlivců, kteří si na ostrovech zřizují soukromé kluby ke schůzkám s přáteli či politickými činiteli.

Lin se počítá mezi elitní skupinu Číňanů, kteří si ostrovy kupují pro vlastní potěšení, a také založil první čínské sdružení majitelů ostrovů. Jeho členové "milují přírodu, pláže a také jen tak ležet na zádech a poslouchat hudbu", jak říká Lin.

Jednačtyřicetiletý právník Wang Jüe dojíždí z čínské finanční metropole Šanghaje na neobydlený ostrůvek o rozloze jeden kilometr čtvereční asi 40 kilometrů od pobřeží. "V noci na tomto ostrově vidíte oblohu plnou hvězd a měsíc stoupající na východě. To je úžasný pocit," říká.

Čína si dělá nároky na 7 300 ostrůvků, které všechny vlastní vláda v Pekingu. Nový zákon z roku 2010 umožnil prodej práv na využívání pozemků na ostrovech s platností na 50 let.

O rok později východní provincie Če-ťiang uspořádala první "dražbu ostrovů". Jedna firma přitom zaplatila 20 milionů jüanů (78 milionů Kč) za kontrakt na neobydlený ostrov o rozloze více než 2,5 hektaru. Několik dalších provincií pak následovalo tohoto příkladu.

Podnikatel Lin Tung svůj nepojmenovaný ostrov u břehů Čuangské autonomní oblasti Kuang-si koupil v roce 2009, tedy před přijetím zákona o prodeji ostrovů, a čelí tak možnému riziku vypovězení. V obavách, že o ostrov přijde, si Lin raději koupil další, a sice na jezeře, kde se cítí svobodněji.

S více než milionem dolarových milionářů má Čína spoustu potenciálních zájemců, kteří si mohou dovolit koupit kus půdy uprostřed moře, místní omezení ale mnohé Číňany táhnou k zahraničním břehům. Nedávno se objevily zprávy, že Číňanka Wendy Wej-mej Wu koupila za 5,6 milionu dolarů novozélandský Slipper Island, na němž má k dispozici i přistávací a startovací letištní dráhu a obytné budovy. Jiný čínský kupec zaplatil v loňské internetové aukci pět milionů jüanů (19,5 milionu Kč) za ostrov v souostroví Fidži.

"Správa soukromých ostrovů v jiných zemích je vyspělejší než v Číně," říká 31letý poradce v oblasti informačních technologií Grammy Leung. Sám dal minulý rok kolem 500 000 jüanů (1,95 milionu Kč) za ostrůvek o rozloze 1,6 hektaru na jednom z jezer v kanadské provincii Nové Skotsko.

Manažer společnosti Vladi Private Islands sídlící v Hamburku Manuel Brinkschulte uvedl, že Čína je nejrychleji rostoucím trhem této firmy, i když zatím ne největším. Pro příklad ukázal na svém telefonu fotografie čínského potravinářského magnáta, který si letos s manželkou vyrazil na výlet po řeckých ostrovech s vidinou nové investice. Nakonec ale čínský podnikatel zavrhl slunné Středozemní moře a místo toho jedná o koupi skotského ostrova o ploše 140 hektarů, na němž je golfové hřiště a malý hotel. "Líbí se jim místa, která se radikálně liší od toho, co mají v Číně. Hlavně když široko daleko není nikdo k vidění," konstatoval Brinkschulte.

Zdroj: ČTK