6 chyb, kterým by se měli vyhnout čerství penzisté (+ názor českých poradců)

Nejen mladší generace, ale ani lidé ve středním věku se už na státní důchody nemohou příliš spoléhat. Penzijní reformy po celém světě podtrhují důležitost finanční gramotnosti v oblasti spoření na důchod. Jaké chyby se vám mohou v prvních letech důchodu vymstít?

1. Absence finančního plánu

Finanční poradci se téměř jednomyslně shodují na důležitosti sestavení finančního plánu ještě před důchodem. A nejde zdaleka jen o finance, svou roli hraje i životní styl. Pokud jste byli zvyklí na nadprůměrný plat a spoříte si jen to nejnutnější, bude potřeba se zamyslet nad změnou životního stylu.

Jak se budete blížit důchodovému věku, zamyslete se třeba nad tím, zda máte splacenou hypotéku a zda by nebylo vhodné alespoň v omezené míře pokračovat v práci i při penzi.

2. Velké výdaje

Když jste v důchodu, máte najednou více času, třeba na nákupy, cestování nebo jiné volnočasové aktivity, které něco stojí. Je zapotřebí sestavit si rozpočet zahrnující fixní a volitelné výdaje. Možná se budete divit, za co všechno utrácíte.

3. Brzký odchod do důchodu

Většina lidí si říká: "Celý život jsem dřel, teď přichází zasloužený odpočinek a užívání si peněz. Nevím, kdy umřu." Proto mnohdy odcházejí do důchodu dříve. Pokud ale ještě máte síly na to, abyste si ke svým úsporám něco přilepšili, ne je jen čerpali, je rozhodnutí odejít do důchodu chyba.

4. Příliš konzervativní investice, které nepokryjí inflaci

Při spoření na penzi mají lidé tendenci přesouvat všechny prostředky do bezpečných investic, jako jsou spořicí účty nebo státní dluhopisy. Vzhledem k nízkým úrokům ale jejich úspory ztrácejí vlivem inflace kupní sílu.

I v pokročilém věku je proto potřeba držet v penzijním portfoliu akcie, jinak boj s inflací nevyhrajete. Když vám bude třeba šedesát, je možné, že tu budete do devadesáti. To je třicetiletý horizont. Po roce 2008 se všichni akcií zalekli a přesunuli peníze do bezpečných investic, především hotovosti. Tím ale zvolili cestu téměř jistých ztrát reálné hodnoty úspor kvůli inflaci.

5. Podceňování očekávaného věku dožití

Lidé většinou žijí mnohem déle, než původně očekávají. Employee Benefits Research Institute (EBRI) nedávno odhalil, že polovina mužů žila po dosažení věku 65 let ještě dalších 17 let (u žen to bylo dokonce 21 let).

6. Výdaje na zdravotní péči

Výdaje na zdraví s rostoucím věkem nekontrolovaně narůstají. To si však většina lidí neuvědomuje, a tak je nezahrne do svých finančních plánů. Je pravděpodobné, že v důchodovém věku budete potřebovat nějaký typ dlouhodobé zdravotní péče. Výdaje na ni mohou v rozpočtu znamenat tak velkou položku, že vám to rozhodí celé dosavadní finanční plánování.

Zdroj: USA Today

A na jaké chyby v souvislosti se spořením na důchod upozorňují přední čeští finanční poradci a portfoliomanžeři? Čtěte na další straně!

Jan Šimek (analytik, Broker Consulting

Tisíce let se o rodiče ve stáří staraly děti. Poté převzal tuto roli stát a v posledních sto letech si společnost zvykla na státní důchody. Současnost je přelomová v tom, že se každý musí připravit na stáří sám, tedy začít řešit tuto otázku již v mládí. To je velmi těžký úkol. Největší chybou je si tento problém včas neuvědomit, z čehož plynou další chyby.

Nemít na stáří vlastní bydlení Řešení předpokládá vzít si v mládí hypotéku (pokud nemovitost nedostanu či nezdědím) a v produktivním věku ji splatit.

Nevyužít doplňkové penzijní spoření Díky státním příspěvkům je velmi atraktivní, na druhou stranu jsou ale jeho možnosti omezené (státní příspěvek jen do 1 000 Kč k měsíční úložce účastníka).

Neodkládat si další prostředky stranou Podílové fondy, nemovitosti a další investice.

Marcel Kostovski (portfoliomanažer, Investiční společnost České spořitelny)

Lidé v ČR dělají chyby při zajištění na penzi v těchto oblastech:

1. Osvěta v pojišťování se na cokoli v ČR celkově na nízké úrovni

Ochota spořit v penzijních fondech je stále malá. Zásadní faktor, který by však měl lidi přesvědčit o správnosti pojištění na důchod, je klesající trend průměrné výše starobního důchodu oproti průměrné mzdě. Od roku 1991 totiž tento poměr klesl z 57,4 % na současných 42,9 %. Nové omezení valorizace důchodů (pouze 1/3 růstu inflace a 1/3 růstu mezd) tento poměr stlačí ještě níže. Pokud bychom si měli udržet podobnou životní úroveň jako v produktivním věku, museli bychom pravidelně spořit 10 až 15 % ze mzdy.

Dalším problémem jsou parametrické změny prvního pilíře důchodové reformy v podobě prodlužování věku odchodu do důchodu (v současné době 68 let). Nejenže ovlivňuje investiční horizont třetího pilíře penzijního spoření a prodlužuje období kumulace úspor, ale jeho přílišná časová vzdálenost může v lidech vzbudit tendenci k odkládání tohoto pojištění.

2. Pravidelné versus jednorázové investování

Mnoho lidí při výběru strategie spoření na důchod ovlivňují představy, obavy i minulé zkušenosti z výsledků jednorázového investování. Penzijní spořicí proces však spočívá v dlouhodobém investování menších částek v měsíčních intervalech. Je tedy formou pravidelného investování, které eliminuje zejména riziko špatného načasování u volatilních investic typu akcií či komodit.

3. Investiční dotazník versus investiční horizont

Investiční dotazník je vodítkem k popsání rizikového apetitu investorů a více odpovídá jednorázovým potřebám. Dlouhodobý investiční horizont penzijního spoření a pravidelnost tohoto spoření by měly větší části obyvatel umožnit přístup k rizikovým investicím, zejména u mladých lidí, kteří zkušenosti s investováním teprve sbírají. Pokud však lidé nemají zkušenosti s investováním, mohou se snadno kvalifikovat mezi konzervativní investory, a nebyli by tak vesměs schopni využít širokého potenciálu dlouhodobých a pravidelných investic.

David Kučera (VIP finanční poradce, Partners)

Typickou chybou Čechů je přílišná důvěra ve stát. Z té se odvíjí rozhodování o přípravě na důchod. Chybí nám více důvěry v sebe sama a přijetí vlastní odpovědnosti v zajišťování si dostatečných prostředků na důstojné stáří.

Pocit bezpečí pod křídly státu konejší Čechy dostatečně dlouho, o finanční přípravě na stáří se pak rozhodují pozdě. Je důležité pochopit, že právě čas a složené úročení jsou těmi "zázračnými" činiteli, které zajistí většinu výnosů. Několik let před penzí už ztráty z nerealizovaných výnosů dohnat nelze.

Samostatnou kapitolu tvoří výběr produktů. Češi si stále rádi kupují produkty s garancí, mezi nimiž se s železnou pravidelností objevují důchodová pojištění na bázi již poměrně zastaralého produktu kapitálového životního pojištění. Výnosy jsou zpravidla minimální, u drtivé většiny těchto produktů se pohybují silně pod mírou inflace. Pokud se již Češi rozhodnou investovat, pak spíše s určitým pesimistickým výhledem, a proto mnohdy raději investují s konzervativními strategiemi. Z dlouhodobého hlediska se tak připravují o vyšší výnosy, které by mohli realizovat.