Populismus stranou, jde o bezpečnost. Tyhle čtyři věci by teď měla udělat vláda Petra Fialy

Ukrajinské utrpění tváří v tvář podlému ruskému útoku stmelilo českou společnost způsobem neviděným možná několik desetiletí. Tento tmel je kapitálem, který se v našich končinách vyskytuje zřídkakdy a vždy časem vymizí. Tak jako euforii listopadu 1989 vystřídala deziluze z (nejen ekonomického) vývoje, rozčarování a frustrace, vystřídají současné odhodlání a vzedmutí občanské aktivity únava, pocit marnosti a pohodlnosti. Opět si začneme myslet, že nám nic nehrozí, budeme chtít mít svůj "klid a teplíčko", budeme toužit po luxusu toho, že se nemusíme dívat, co se děje za humny, a budeme se chtít vézt jako kdyby zdarma ve vlaku Evropské unie a NATO.

Než se tak stane, nesmíme promarnit jedinečnou šanci nasměrovat Českou republiku k bezpečnější a udržitelnější budoucnosti. Učinit tak je ve světle únorových událostí životně důležitý imperativ. Níže uvádím čtveřici věcí, které by měla Fialova vláda okamžitě – a klidně ve stavu legislativní nouze – udělat s politickým kapitálem národní semknutosti, který jí válka na Ukrajině přinesla.

Zaprvé, vláda by měla tlačit v Evropské unii na bojkot všech ruských entit a zboží, a to včetně energetických surovin (ropy a plynu). Ano, je jasné, že vzhledem k propojení trhů (zejména v případě ropy) to bude znamenat, že část ruské produkce se přesměruje jinam, a je jasné, že se to výrazně dotkne našich peněženek. Ale mohou-li Ukrajinci umírat v boji, můžeme my mít o pár stupňů méně v obýváku a více chodit pěšky. Je schizofrenní posílat na Ukrajinu drahé zbraňové systémy a současně financovat jejího – i svého – protivníka stamiliony dolarů týdně.

Kdo jiný, když ne státy s historickou zkušeností s tím, co to znamená být součástí sovětského (ruského) světa, má stát v čele snah o naprostou izolaci Ruska? Chceme-li, aby Ukrajina za nás uštědřila Rusku novou Cušimu, musíme jí pomoci všemi způsoby, a to i za cenu svých (klidně hlubokých) hospodářských ztrát.

Zadruhé, je potřeba výrazně zvýšit daně k financování sociální koheze a armády. Je nutné zrušit nebo výrazně omezit výdajové paušály pro OSVČ, které jsou přežitkem dob dávno minulých a jež nejsou v dobách, kdy je účetnictví komoditou, v lepším případě ničím jiným než nedůvodnou daňovou úlevou, v horším pak legálním daňovým únikem (švarcsystém). Okamžitě se musí na, nebo ještě lépe nad hodnotu z konce roku 2020 vrátit zdanění fyzických osob, zejména vysoce příjmových, a musí narůst zdanění firem včetně zavedení sektorových daní. Je potřeba vrátit daň z nabytí nemovitosti a nesmí se ani uvažovat o "polských" úlevách na DPH nebo spotřebních daních.

Ano, vláda za nic z uvedeného potlesk vestoje od lidí nesklidí a opozice jí bude za to spílat, ale s 200miliardovým strukturálním deficitem jsme absolutně nepřipraveni na realitu, která nastala po letošním 24. únoru. Kromě toho, že fiskální restrikce České národní bance alespoň trochu pomohou v boji s vysokou inflací, přinesou také zdroje, které nám umožní zajistit sociální kohezi a bezpečnost státu.

Vláda totiž, a to je zatřetí, musí okamžitě připravit plán na výrazné, ale selektivní kompenzování vyšších životních nákladů chudším rodinám. Více než 10% inflace je totiž s ohledem na vývoj cen energetických i neenergetických komodit v posledních týdnech slabým odvarem toho, co nás čeká za pár měsíců. Spotřebitelská inflace na dohled 20 % není již letos jen přízrakem z říše nočních můr. Nepodpoříme-li však ty nuzné mezi námi, hrubě se nám to vymstí – s prázdnými žaludky půjde rychle do kytek solidarita s uprchlíky, odhodlanost postavit se Rusku i naše bezpečnost.

Začtvrté, výrazně musejí vzrůst výdaje na obranu. Nejenže musíme poslat vše vojensky relevantní, co máme, na Ukrajinu, což z krátkodobého hlediska vyvolá potřebu doplnit zásoby techniky a materiálu, v nejbližších několika letech musejí naše výdaje na obranu skokově vzrůst výrazně nad 2 % HDP. Musíme splatit letitý dluh vůči NATO. Na mírovou dividendu (přesměrování zdrojů z obrany jinam vlivem dlouhotrvajícího míru a iluze, že mír potrvá věčně) i na to, že budeme černými pasažéry v rámci NATO, musíme zapomenout.

Aby bylo jasno, jako společnost se musíme poskládat na nejméně 250, spíše 300 miliard korun nových příjmů ročně. Nikoho to nepotěší, ale jiná alternativa není. 24. února v západním světě opět začaly dějiny a my na ně nejsme připraveni. Za cenu nesmírného utrpení nám Ukrajina kupuje čas na to, abychom začali jednat tak, že budeme mít společně se zbytkem Evropy alespoň šanci na mírovou budoucnost. Nesmíme jej promarnit.