Revoluce ve světové ekonomice a na forexu? Čína svou měnou nechce jen útočit na dolar, může chtít svobodu pro svou zahraniční politiku

Příliš mnoho regulace a nedostatek reforem brzdí vzestup jüanu

Čína po internacionalizaci jüanu určitě touží, a to z jasných důvodů. Nejsou to jen technické záležitosti, výhody, které vyplývají z kontroly mezinárodní měny, tedy seigniorage (ražebnému – zisku z vydávání měny díky tomu, že její hodnota převyšuje náklady na výrobu), a dále tomu, že země, která emituje mezinárodní měnu, nemusí nutně ve svých rezervách držet dluhopisy cizích zemí a podobně. Aktuálně však internacionalizace čínského platidla čelí mnoha překážkám. Většina jich je dána neochotou vlády provést reformy, což je způsobeno obavou z úprku kapitálu, který by nastal ve chvíli, kdy by se čínská měna stala konvertibilní. Plná konvertibilita je přitom jednou z podmínek dosažení statutu mezinárodní měny.

V současnosti zkrátka existuje hodně vzdoru a regulace, v důsledku čehož existují dva paralelní trhy, k nimž navíc přibude třetí, v Londýně. Neochota provést potřebné změny vede k tomu, že se vytvářejí bilaterální a multilaterální dohody, které umožňují vybraným zemím (bankám) držet jüany. Tyto možnosti jsou omezené a svázané regulací. Stejně tak jsou omezeni i takzvaní kvalifikovaní institucionální investoři, kteří mohou držet a obchodovat akcie v jüanech nejen na hongkongských trzích.** To ani zdaleka nenaplňuje podmínky pro to, aby se jüan stal mezinárodní měnou.

Prestiž i praktické důvody

Číňané chtějí internacionalizaci nejen z praktických důvodů, ale i kvůli prestiži a symbolice. Částečně je cílem i snaha omezit vliv dolaru. Ropa se povětšinou oceňuje v dolarech a většina důležitých surovin se obchoduje v dolarech. Jinými slovy, to, kolik platíte za barel, závisí na hodnotě dolaru, a tedy na politice Fedu. O nákladech na dovoz nebo ziscích z vývozu tak nepřímo spolurozhoduje domácí politika v USA. Komu by se to líbilo, že? Malé země, jako je Česko, nemají moc na výběr, ale velké ekonomiky, jako je právě Čína, s tím něco dělat mohou.

Internacionalizace je zajímavá nejen kvůli technologickým a technickým otázkám, které jsou s ní spojené. Neznámou je i politika, to, kdy politické vedení v Číně bude ochotno zariskovat možný odliv kapitálu a udělá onen pomyslný krok do neznáma. Bude totiž muset umožnit plnou konvertibilitu jüanu a vybudovat odpovídající infrastrukturu, uzavřít potřebné smlouvy. To v předstihu nelze.

Číňané přitom v rámci přístupových rozhovorů před vstupem do Světové obchodní organizace slíbili, že se do roku 2015 pokusí posunout bankovní sektor mnohem blíže ke konvertibilitě. To se podařilo, některé zahraniční banky například nyní mohou nabízet svým drobným klientům služby v jüanech. Před čtyřmi roky šlo o osm bank, jejich počet postupně roste. Čína se tak skutečně snaží, byť svým vlastním tempem, splnit.

Výhody kontroly globální rezervní měny

V souvislosti s procesem stabilizace jüanu na světové scéně je potřeba si také uvědomit, jak obrovské výhody jsou spojeny s kontrolou globální rezervní měny. Spojené státy například válka ve Vietnamu nestála ani cent. Vietnam zaplatil každý, kdo vlastnil americké státní dluhopisy. Bez toho by se v USA musely zdvojnásobit daně a vláda, která by to udělala, by okamžitě ztratila podporu. To, že ostatní přijímají vaši měnu (a inflaci) prostřednictvím investic do vašich dluhopisů, vám tedy umožňuje ignorovat stav platební bilance a nutnost platit za svá zahraničně-politická rozhodnutí.

Výše popsané je shrnutím velmi jednoduchého mechanismu, ale – jakkoli paradoxně to může znít – málokterý politik to chápe a rozumí tomu. Vietnam tak například do značné míry zaplatila Evropa, která přitom s válkou nesouhlasila. To je fantastické, takhle vypadá skutečná moc na globální scéně. A přesně o to, o svobodu rozhodování, Číně v dlouhodobém horizontu jde.