Proč pomáháme?

Vánoce v mnohých z nás každoročně zesilují potřebu pomoci těm, kdo mají v životě méně štěstí než my. Řešíme tak cosi, co by ekonom nejspíše nazval problémem solidarity. Kteří lidé si pomoc zaslouží? A co je nám vůbec do nich? Nad tématem se zamýšlí analytik Michal Skořepa z České spořitelny.

Nechme stranou pomoc v rámci rodiny nebo kamarádům, tam je motivace pomáhat jasná. Proč bychom ale měli pomáhat úplně cizím lidem, na které padl nějaký typ životní smůly? Důvody existují, a to i v případě, že jsme docela drsní sobci.

Vezměme si třeba venkov. Nedávno v USA vydaná vědecká studie na exaktních statistických datech prokazuje, že přinejmenším v poslední dekádě se růst zaměstnanosti, a tedy celkového bohatství týká spíše větších komunit, čili měst a velkoměst. Tento efekt je ale známý i v Česku – na venkově je větší dlouhodobá nezaměstnanost, méně volných pracovních míst, venkov se vylidňuje, protože z něj ti mobilnější (tedy zejména mladí a nebo vzdělaní) odcházejí za lepším životem právě do měst. Součet výhod venkova, jako jsou zdravější vzduch nebo větší podlahová plocha na osobu, coby protiváha nestačí.

Růst celostátního průměrného příjmu, daný především bohatnutím měst, je tedy sice hezká věc, ale v jeho stínu dochází k degradaci venkova. Lidé, kteří na vesnicích zbyli, nemají často prostředky ani sílu svá obydlí a širší okolí udržovat. Chceme žít v zemi, která má stále hezčí, modernější a komfortnější města, ale kde je výlet na venkov naplněn pohledy na stále rozpadlejší domky a na někdejší louky čím dál zarostlejší neprostupnou džunglí nevzhledné divoké vegetace?

Pokud ne, pak by bohatnoucí lidé z měst měli být ochotni podporovat dotace pro venkov. Měli by se smířit s tím, že budou ze svých daní "sponzorovat" provozovatele vesnických hospod nebo koloniálů a zemědělce udržující louky v pohledném stavu, jakkoli jsou tyto aktivity, čistě ekonomicky vzato, jednoznačně prodělečné. A tento sponzoring nemusí nutně pramenit ze soucitu k vesničanům; stačí, když k tomu měšťáky povede jejich vlastní zájem žít v zemi, která je udržovaná na civilizované úrovni všude, nejen ve městech.

A teď zdánlivě nesouvisející problém, a tím je těžba uhlí. Rostoucí konkurence mezi zeměmi dodávajícími na trh uhlí vedla (společně s dalšími dlouhodobými trendy) k postupnému ochabování poptávky po uhlí a poklesu jeho ceny. Na tom jsme vydělali více či méně všichni. Určitá skupina lidí, zjednodušme je na "horníky", za to ovšem zaplatila ztrátou zaměstnání.

Zde máme co do činění s nerovnoměrným dopadem dlouhodobého technologického pokroku a mezinárodního obchodu. Ekonomové si tyto změny často pochvalují, protože lidstvo jako celek z nich těží. Ale pozor, vedle přínosu pro lidstvo jako celek, což je jakési A, je tady ještě B, a tím je otázka rozložení tohoto přínosu mezi jednotlivé státy, skupiny obyvatel nebo komunity.

Politici, a to i ti osvícení, se na popud svých čistě ekonomicky uvažujících poradců někdy spokojí s oním A. Tím ale zadělávají na problém. Nechají tak totiž narůstat příjmovou nerovnost a ta za jistou hranicí začíná v demokratických zemích zavánět průšvihem. Ti relativně chudší voliči, kterým "ujel ekonomický vlak", ve volbách snadno začnou preferovat politické síly nabízející "netradiční", mnohdy přímo násilná řešení.

Náznaky vidíme u řady voličů Donalda Trumpa, kteří doplatili na globalizaci. A podobné to je – a hlavně začne být, až opadne nynější období naší supernízké nezaměstnanosti – i u mnoha obyvatel severních Čech a severní Moravy, kteří doplácejí na úpadek těžby uhlí nebo třeba na chyby v českých zákonech týkajících se vymáhání dluhů. Chceme žít v zemi, která je sice celkově stále bohatší, ale kterou budou relativně chudnoucí voliči svými hlasy posouvat k dominanci extremistických hnutí?

Pokud ne, pak by ti, kdo ze změn v ekonomice získávají, měli být ochotni kývnout na jisté přerozdělování svých daní ve prospěch ekonomicky postižených. A opět půjde o pomoc čistě sobeckou. Politická nestabilita s sebou totiž nosívá i nestabilitu ekonomickou, která poškozuje všechny bez rozdílu. Takovéto přerozdělování ovšem musí mít logiku – podpora by měla být nastavena tak, aby své příjemce motivovala ke snaze se ze svého problému co nejrychleji dostat, například přesunem do jiného regionu nebo rekvalifikací.

Nic z uvedeného samozřejmě neznamená, že bychom měli přestat pomáhat lidem kolem sebe v případech, kdy z toho sami nic nemáme. Jen je dobré nezapomínat, že někdy můžeme mít z pomáhání druhým prospěch i my sami.

Zdroj:
Lidové noviny
Ekonomie
Přestat sledovat
Michal Skořepa
Přestat sledovat
Analytici ČS
Přestat sledovat
Mezilidské a pracovní vztahy
Přestat sledovat
2. 3. 2021 17:01
VE STŘEDU OD 10 HODIN ŽIVĚ: Aktuálně z trhů (se Stanislavem Viktorinem)
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
25. 2. 2021 21:31
ABCD investora: Tipy na výběr akcií (nejen) ve středoevropském regionu
Akcie ČR
Přestat sledovat
Akciové tipy
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Investiční strategie
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Large caps
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Small caps
Přestat sledovat
Střední a východní Evropa
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
1. 3. 2021 12:21
Úspěšný byznys vs. narůstající nejistota: Myslete na nemyslitelné!
Byznys a podnikání
Přestat sledovat
Koronavirus
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
27. 2. 2021 20:31
Vladimír Vávra (WOOD & Company): Na americkém trhu probíhá spíše rotace, k hlubší korekci nevidím…
Akcie ČR
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat