Vítejte v příjmově nečekaně rovném Česku!
Nejbohatší desetina českých domácností má pětkrát vyšší příjmy než nejchudších deset procent. I tak je ale příjmová nerovnost v Česku téměř nejnižší v rámci Evropské unie.
Nestává se často, aby se ekonom stal celebritou. Thomasovi Pikettymu, který se věnuje nerovnosti ve společnosti, se to ale podařilo. V mnoha státech totiž příjmová nerovnost výrazně narostla a není dlouhodobě udržitelná.
Jak je na tom Česko? Nejbohatší desetina domácností má zhruba pětkrát vyšší příjmy než nejchudších deset procent. V mezinárodním srovnání to ale není vysoké číslo. V Německu je příjem nejbohatších osmkrát vyšší, v Rumunsku dokonce osmnáctkrát. Společně s Finskem a Slovinskem máme v Česku nejnižší příjmovou nerovnost v celé EU.
Statistici ale tvrdí, že jsou u nás velké rozdíly ve mzdách. ČSÚ dokonce píše, že "padl mýtus, že mzdy v ČR jsou rovnostářské".
Jak je tedy možné tvrdit, že patříme mezi nejvíce rovnostářské společnosti v EU? Snadno. Rozdíl mezi hrubou mzdou na výplatní pásce a příjmy, které domácnost má ve finále k dispozici, je totiž v České republice enormní. Když hrubé mzdy proženete českým daňovým systémem, přidáte sociální dávky a zohledníte skutečnost, že vydělávající nejčastěji nežije sám, ocitnete se v rovnostářském Česku.
Je to i díky progresivnímu zdanění příjmů, které již nyní máme. Velice nízké mzdy jsou zdaňovány díky bonusům na děti často i zápornou sazbou, s růstem příjmů se celková sazba zvyšuje až k 37 %. Proto máme nejnižší příjmovou nerovnost v EU. To, že máme obecně nízké mzdy, je jiná kapitola. Větší zdanění střední třídy problém nevyřeší, pomohl by spíše posun od hospodářského modelu montovny s levnou pracovní silou k výrobě a službám s lépe placenými pozicemi.
