Kryptoměny: Peníze budoucnosti, nebo spekulativní cirkus?

Každá diskuze o kryptoměnách by měla začít upozorněním, že jde o technologii, která je stále v plenkách. Bitcoin byl představen v lednu 2009, dlouhou dobu ale o něm mělo povědomí jen pár zasvěcených IT nerdů. Ethereum, v současnosti druhá nejpopulárnější a "nejobjemnější" kryptoměna, respektive technologie založená na principu blockchainu, vzniklo dokonce teprve v roce 2015.

Na druhou stranu už ale kryptoměny dávno nejsou jen nějakým písečkem pro malé děti. Podle serveru coinmarketcap.com se tržní kapitalizace asi tisícovky nejrozšířenějších kryptoměn pohybuje kolem 145 miliard USD. To je více než market cap firem, jako jsou IBM, McDonald's, Boeing nebo třeba MasterCard. Zájem o kryptoměny navíc oficiálně přiznávají i velké technologické podniky nebo americké investiční banky.

Nejvíce vyzdvihovanou předností kryptoměn je jednoznačně jejich decentralizace. Systémy jsou založené na takzvaném blockchainu, což je jednoduše řečeno decentralizovaná databáze, do které jsou zapisovány jednotlivé transakce a kterou není možné zpětně přepisovat. Převody virtuálních "mincí" jsou díky tomu nevratné a systém je chráněn proti neoprávněným transakcím. Decentralizace systému navíc zajišťuje, že jednotlivci nemohou zasahovat do způsobu jeho fungování.

Problémy kryptoměn

Jenže každá mince má dvě strany, i ta virtuální. A kryptoměny mají obrovské množství ale. Pojďme se podívat na ta největší.

Jak se ukázalo v souvislosti se vznikem klonu bitcoinu nazvaného bitcoin cash, systém je neovlivnitelný jen do té doby, dokud se nenajde dostatek výpočetní kapacity, která je ochotna kopat za stejnou věc. Majorita rozhoduje. Vznik bitcoinu cash iniciovala malá skupina převážně čínských těžařů (programátorů provozujících bitcoinovou síť), kteří nebyli spokojeni s plánovaným zdokonalením technologie, jež má zvýšit kapacitu zpracování transakcí a jež je podporováno většinou výpočetní kapacity systému. Z pohledu starého bitcoinu spor dopadl dobře, příklad ale ukazuje, že slova o neovlivnitelnosti je potřeba brát s rezervou.

Druhým velkým problémem je množství nových kryptoměn, které trh zaplavují. Riziko představují zejména takzvané primární nabídky mincí (ICO, obdoba akciových IPO), které jsou z velké části financovány staršími virtuálními měnami, jejichž ceny díky tomu letí prudce vzhůru. To se týká především etherea, sekundárně ale samozřejmě i bitcoinu a dalších zavedených kryptoměn. O tom, že většina nově vznikajících virtuálních měn přitom nemá šanci přežít, nemá smysl mluvit. Co se stane, až se začnou objevovat první odpadlíci, je otázka.

Do třetice jedna konspirační teorie. Milovníci kryptoměn argumentují v souvislosti s decentralizací systému tím, že bitcoin a další technologie nelze na rozdíl od klasických měn znehodnotit zásahem centrální banky nebo státu. Jak se ale vyrovnají s námitkou, že omezit lokálně, nebo dokonce globálně přístup k internetu nebo třeba jen narušit mezikontinentální datové toky, a tím i možnosti provádět transakce v kryptoměnách, sice není jednoduché, zároveň však teoreticky ani úplně nemožné?

Jak se rodí kryptoaktiva?

Zdroj: Musing on Markets