Gross: Centrální banky vytvářejí stále větší zmatek, těchto sedm ekonomik míří do záhuby
V globální ekonomice je stále větší zmatek a centrální banky se namísto zdravého rozumu soustředí na zbytečné statistické modely, na jejichž základě stanovují nevhodnou monetární politiku. Alespoň to tak vidí známý investor Bill Gross. A uvádí několik konkrétních příkladů.
Bill Gross ze společnosti Janus Capital ve svém pravidelném měsíčním komentáři ostře kritizuje centrální banky, které ve své zkostnatělosti vrší jednu chybu na druhou. Někdejší dluhopisový král se snaží popsat základní problémy několika zemí, které mohou charakterizovat současnou situaci v globální ekonomice.
Základním problémem centrálních bank současnosti je podle něj soustředění se na statistické modely, které nejsou schopny dobře signalizovat budoucí problémy. Výsledkem těchto chyb je podle Grosse stále větší zmatek, který se projevuje nesmyslným snižováním úrokových sazeb do záporných hodnot. Příkladem je ECB, Bank of Japan a podle Grosse dost možná i Fed, který si může rozmyslet svůj záměr zvyšovat úrokové sazby.
"Zdá se, že všichni věří, že existuje tak nízká úroková sazba, při jejímž dosažení dojde k přelití peněz z finančního trhu do reálné ekonomiky. Je zbytečné stále argumentovat proti této logice, ale je dobré se zeptat, jaký úspěch to prozatím mělo. Proč se po několika desetiletích nulových sazeb japonská ekonomika nedokázala zvednout? Proč dosáhla ekonomika USA od poslední recese pouze na 2% reálný růst?" připomíná Gross.
Příklady zmatených trhů a centrálních bank
1. Venezuela Bankrot země je blízko kvůli nízké ceně ropy a nehospodárné politice. Současné ceny ropy jsou (z větší části) výsledkem držení nízkých úrokových sazeb centrálních bank v posledních sedmi letech.
2. Portoriko Kvůli nadměrnému utrácení, přehnaným slibům v oblasti důchodů a neschopnosti investovat s adekvátním výnosem (opět v důsledku extrémně nízkých úrokových sazeb) má země problémy se splácením svých dluhů.
3. Brazílie Země je v hluboké recesi kvůli nízkým cenám komodit, korupčnímu skandálu okolo Petrobrasu, jenž se týká i vládních špiček, a (pro změnu) přehnaně vysokým úrokovým sazbám, které byly zavedeny za účelem omezení vlivu nízkých globálních sazeb a oslabování realu. Žádná země si v době poklesu ekonomiky nemůže dovolit emitovat dluhopisy s reálným úrokem kolem 7-8 %. Je to prakticky rozsudek smrti. Centrální banka mezitím vydává a postupně roluje měnové swapy v objemu více než 100 miliard dolarů, namísto toho, aby prodala své dolarové rezervy. Cílem je přesvědčit svět, že země stále disponuje 300 miliardami devizových rezerv. Tento manévr ale stojí vládu 2 % HDP ročně a vede k 9% rozpočtovému deficitu.
4. Japonsko Dluh ve výši 260 % HDP, který nadále roste, hovoří za vše. Fiskální (Šinzó Abe) a monetární (Haruhiko Kuroda) autority země jsou na stejné lodi. V blízké budoucnosti může klidně dojít k tomu, že dluh bude "odpuštěn" skrze 50leté dluhopisy s nulovým výnosem, které nikdy nebudou splaceny. Japonsko se technicky nikdy nedostane do defaultu, ale soukromí investoři se nebudou hrnout do sázky na velkou ekonomiku s nejrychleji stárnoucím obyvatelstvem. Aktuálně se může zdát, že se japonskou cestou ubírají všichni, ale je lepší na to nemyslet, je to totiž příliš deprimující.
5. Eurozóna "Cokoli bude potřeba", "bez limitu". S jakými dalšími frázemi se vytasí šéf ECB Mario Draghi příště? Není to ani tak o tom, že kontinent čeká recese, jako o tom, že německá výnosová křivka je již 7 let v negativním teritoriu a periferní ekonomiky až tak nezaostávají. Je otázka, kdo bude do těchto trhů s negativními sazbami v budoucnu investovat.
6. Čína Problémy země se pomalu začínají vynořovat. Celkový dluh dosahuje 300 % HDP, země zavádí skryté kapitálové kontroly a přišla již o jeden bilion dolarů svých rezerv ve snaze podpořit vlastní měnu. Ekonomický model založený na nevyužívaných letištích, prázdných městech a investicích se zatím jen pomalu transformuje v ekonomiku taženou spotřebou.
7. USA Země se zdá být vůči všemu výše zmíněnému odolná. Růstový model založený z 85 % na domácí spotřebě, která je zase založená na růstu zaměstnanosti a mezd, to vše uzavřené v kruhu. Už i centrální banka má pochyby o tom, zda je schopna rozeznávat rizika. "Potřebujeme nějaký čas na to, abychom pochopili, co se děje," řekl nedávno Robert Steven Kaplan z dallaského Fedu. Situace je podobná jako v roce 2007. Trh s bydlením se sice podařilo oddlužit, to ale neplatí pro korporátní sektor. Riziko je patrné například v zadluženém komoditním odvětví.
Zdroj: Janus Capital Group
