Američané jsou bohatší než kdy jindy. Nebo snad ne?

"Přestože si mnoho lidí stěžuje na to, že je aktuální oživení ekonomiky slabé, platí, že jsme na tom lépe než kdy dříve," píše na svém blogu Scott Grannis, někdejší ekonom ve společnosti Western Asset Management. A jak sám nezapomene připomenout, vzhledem k tomu, že rychlý růst cen akcií od poloviny února prakticky vymazal všechny ztráty od začátku roku, význam čísel se oproti konci roku nezměnil.

Prohlubující se nerovnost

K 31. prosinci 2015 čisté jmění amerických domácností dosáhlo závratných 86,7 bilionu dolarů. To je asi o třetinu více, než jaká je hodnota všech akciových trhů na světě (podle Bloombergu činila na konci loňského roku 64,6 bilionu dolarů).

A výčet pozitiv pokračuje. Reálné čisté jmění na obyvatele totiž v USA dosáhlo 270 tisíc dolarů, což je rovněž historicky nejvíce. Průměrný roční přírůstek od roku 1951, kdy se začal tento údaj sledovat, činí 2,4 %. "Není na tom nic neobvyklého, protože život v USA se zlepšuje po generace."

Čísla o bohatství Američanů jsou sice hezká, ale skutečnost tak růžová není. Kromě rekordního bohatství v posledních letech se stále více lidí ocitá na hranici chudoby a je odkázána na pomoc státu. V roce 2013 padl v USA jiný, poněkud smutný rekord, kdy Program doplňkové potravinové pomoci (Supplemental Nutrition Assistance Program, SNAP), který nahradil starý model potravinových lístků, využívalo 47,6 milionu Američanů. Za poslední dva roky sice tento počet mírně klesl, ale v roce 2015 to přesto bylo 45,8 milionu lidí. Od roku 2008 vzrostl počet těchto lidí o 62 %.

Z těchto čísel vyplývá, že více než 14 % Američanů je odkázáno na potravinovou pomoc, což znamená, že každý sedmý občan USA není schopen se sám uživit. Mezi jednotlivými státy v rámci USA samozřejmě jsou velké rozdíly. Přes 20 % lidí pobírá pomoc ve státech Mississippi a Nové Mexiko, špatně jsou na tom také Oregon, Tennessee, Západní Virginie a státy na jihovýchodě země. Nejlépe jsou na tom státy v oblasti středozápadu.

USA jsou zemí, kde je na potravinovou pomoc odkázáno jednoznačně nejvíce lidí. Celkové náklady na tento program v USA činily v roce 2013 79,9 miliardy dolarů, v roce 2015 to bylo bezmála 74 miliard dolarů.

Problémem poslední doby je skutečnost, že většinu bohatství, a to nejen v USA, drží v rukou malá (a stále se zmenšující) skupina lidí. Bohatství těch na vrcholu pyramidy roste, chudoba těch na dně také.

Grannis samozřejmě přiznává, že většina aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy, vklady v bankách nebo nemovitosti, patří pouze hrstce lidí, těží z toho ale všichni. "Tato aktiva vytvářejí pracovní místa a prostředky, které vedou k růstu a drží naši ekonomiku," píše.

Zadlužení

Dalším problémem současného světa je neustálý růst zadlužení. Podle Grannise to však není tak špatné, jak se všeobecně tvrdí. Své tvrzení podporuje statistikami. Od roku 2008 a následné finanční krize zadlužení klesá a závazky domácností jsou prakticky na stejné úrovni jako před krizí. Finanční aktiva však nabyla na hodnotě o třetinu díky významným ziskům na straně vkladů, dluhopisů a akcií. Hodnota nemovitostí pak vzrostla asi o 8 %.

Na druhou stranu je potřeba připomenout, že zadlužení USA vzrostlo od roku 1970 58násobně, a to na 58 bilionů dolarů. A přestože na předchozím grafu závazky Američanů klesají, jejich dluhy po poklesu v roce 2008 opět rychle rostou. V lednu 2016 činily dluhy spotřebitelů v USA přes 3,5 bilionu dolarů a od srpna 2010, kdy dosáhly dočasného "minima", vzrostly bezmála o 41 %. To nevypovídá nic o zlepšující se situaci amerických domácností, byť růst na dluh je (nejen) v USA běžná věc. Otázkou je, zda běžná znamená udržitelná.

Podobný optimismus, jakým se prezentuje Scott Grannis, není někdy na škodu, zejména v záplavě množících se negativních zpráv (týkajících se nejen ekonomiky) a pesimistických prognóz. Na druhou stranu je ale potřeba být (nebo se snažit být) alespoň trochu realistou a nemazat čtenářům med kolem pusy.

Zdroj: scottgrannis.blogspot.cz, trivisonno.com, Fed, Washington Examiner, USDA