George Soros: Euro nevnímám jako plnohodnotnou měnu

Země, které následně do eurozóny přistupovaly, ztrácely automaticky právo na tisk vlastních peněz. Ve chvíli, kdy ovšem prostředky potřebovaly, musely si půjčovat, a to na vlastní riziko. Evropská centrální banka pak bez ohledu na stav vyrovnanosti jejich hospodaření přerozdělovala tyto prostředky za stejných podmínek u všech zemí eurozóny.

V té chvíli mělo například Španělsko stejné úrokové sazby jako Německo, avšak úroveň jejich hospodaření byla naprosto jiná. Banky se tak začaly plnit dluhopisy slabších evropských států.

Soros již v roce 2010 naznačil, že francouzské a německé banky musí držet asi bilion eur španělského dluhu. Tím se vlna dluhů slabších evropských států začala přelévat do soukromého sektoru evropských bank a narušila jejich důvěryhodnost.

V roce 1999 se srovnala úroková sazba, za kterou si země eurozóny půjčovaly prostředky na financování svých deficitů, a tím se začala nafukovat bublina. Část zemí stále navyšovala svůj dluh, aniž by zohledňovala podmínky uvedené v Maastrichtské smlouvě.

Nadále si půjčovaly peníze za stejných podmínek jako Německo se zdravým hospodařením a neexistoval reálný mechanismus, jak jim v tom zabránit. Proč ne, bez usměrnění není důvod řešit deficit a tam, kde není nutné řešit dluh, není potřeba řešit ani jeho příčiny. Německo proto logicky začalo tlačit na zpřísnění rozpočtové kázně slabších členů eurozóny a nadále pracovalo na snížení vlastního fiskálního rozpočtu. Slabší státy však při tlaku na vlastní rozpočty ztratily prostor k podpoře ekonomiky, například ke snižování daní a nezaměstnanosti nebo podpoře exportu.

Naopak ve chvíli, kdy splní monetární cíle, do kterých jsou tlačeny, okamžitě musejí přemýšlet nad dalším šetřením, jelikož v této chvíli jsou již zatíženy sankcemi za špatné splácení dluhů a jejich provoz je příliš drahý. Při tomto vývoji snižování mezd musí automaticky klesat i ceny, a tím se dostáváme do spirály deflace. Kde klesají ceny, tam klesá příjem státních pokladen.

Tím se Soros dostává k další vadě, kterou společná měna nese. Euro je sice dobře bráněno proti vlivům deflace, ale opačným směrem se absolutně žádné ochranné prvky nezavedly. Tím pádem nezůstává prostor pro chyby. Při nastavení dohod na 3 % z HDP povoleného ročního deficitu jednotlivých států do maximálního stropu 60 % HDP neexistuje žádný přímý mechanismus, který by do těchto čísel provinilce navrátil, případně z eurozóny vyloučil.

To je v přímém rozporu se zkušenostmi, které světová ekonomika získala za Velké hospodářské krize v roce 1930. To podle Sorose povede pomalu, ale jistě EU do dlouhodobé stagnace.

Řešením prý může být Německo. To má velmi silnou a stabilní ekonomiku, vyrovnaný rozpočet. V současné době však pouští obrovské množství prostředků mezi slabé země eurozóny, kde nemá přímý dohled nad jejich usměrněním.

Co by tedy mělo Německo dělat? Soros mluví o třech základních krocích.

Pokračování článku najdete na serveru Akcieatrhy.cz