Němci eurozónu neopustí. Ani nemohou
Z lepší stránky se na to nepodíváte. Žádná lepší stránka totiž není. Nemyslím si, že se Německo chystá opustit euro(zónu) a že už potají razí nové marky. Němci se ani nehnou. Otázka je, co udělají ostatní. To ovšem záleží právě na Německu.
Na konci září zesílily nepodložené spekulace, že německá vláda plánuje odchod z eurozóny, ba dokonce že Němci už začali tisknout nové markové bankovky a razit nové markové mince.
Německý návrat k marce?
Několik alternativních zpravodajských serverů, například Zero Hedge, dodalo těmto zvěstem punc věrohodnosti. Takový, že se euro propadlo vůči dolaru a zlatu.
Nakonec se ukázalo, že šlo pouze o dohady jisté Philippy Malmgrenové, která pro jedny švédské noviny uvedla: "Vyrozuměla jsem, že nám německá vláda vyslala řadu signálů, že z jejich pohledu neexistuje jiné řešení [než opustit euro]."
Na tom, že se vedou takové řeči, není nic divného, řeči se vedly a budou se vést. Ovšem skutečnost, že finanční komunita vzala takový nesmysl tak vážně, svědčí o hluboce zakořeněné obavě mnoha tržních hráčů: Co když si Němci zničehonic řeknou "scheiss drauf" a setřesou postroj eurozóny? Mohli by to udělat?
Mohli. Možné je všechno. Je to však pravděpodobné? Jedním slovem není. Německo je totiž věřitelskou zemí.
Německý věřitel musí věřit euru
Podle čísel Bundesbanky činil přebytek německého běžného účtu za loňský rok 141 miliard eur, z toho čisté kapitálové vývozy 131 miliard. Čísla za rok 2011 zatím vypadají podobně.
Představme si, že by se Němci rozhodli odejít z eurozóny a vrátit se k marce. Co by se s eurem stalo? Kleslo by ke dnu jako kámen. A to vůči všemu – zlatu, stříbru, dolaru i jenu.
Německo je klíčovou součástí obchodní a platební bilance celé Evropské měnové unie. Jeho odchod by znamenal pro evropskou ekonomiku katastrofu. Ale katastrofu by znamenal i pro samotné Němce. Pokud by se Německo vzdalo eura a vrátilo se k marce, pak by nová marka vůči euru stoupla a německá eurová aktiva by utržila těžkou ránu. Všechna německá eurová aktiva by totiž zůstala denominovaná v eurech. Žádným kouzlem by se nepřevedla na marky. Dlužníci Německa – Řecko, Španělsko, Itálie, Francie atd. – by Němcům dlužili eura, nikoli marky. A také by platili v euroměně – která by vůči nové marce klesala.
Euro 1 a Euro 2: Rozpad eurozóny jako elegantní řešení?
V takovém případě by tedy německé kapitálové vývozy dostaly ránu na solar. Ránu bolestivější než bankrot dlužníků, poněvadž ten by byl selektivní (Řecko, Španělsko, možná Itálie), kdežto faktická devalvace eura vůči nové německé marce by zasáhla všechno – hodnota všech půjček, které kdy Německo poskytlo, by klesla stejně hluboko, jak vysoko by nová marka vystoupala vůči euru.
Němci si větev nepodříznou
Teď si jistě říkáte, že je-li toto negativní stránka odchodu Německa z eurozóny, musejí existovat i nějaká pozitiva. Inu, neexistují. Německo by opuštěním eura a návratem k marce nezískalo vůbec nic. Možná by došlo k jistému přeskupení domácí politické scény, němečtí občané by však rychle zjistili, jaké škody si napáchali na vlastní ekonomice. Návrat k marce by neprospěl nikomu, snad kromě německého národního ega.
Kdepak, Německo problém s eurem nemá. V řádné kaši se kvůli němu topí ostatní země. Kdyby Německo vystoupilo z monetární unie, de facto by si pod sebou podřezalo větev.
Čeho bychom se tedy měli obávat? Nikoli Německa – to eurozónu nikdy neopustí. Obávat bychom se měli spíše toho, že Německo nedovolí opustit eurozónu ani nikomu jinému.
