Tři mýty o americké ekonomice
Američané se navzdory příjemným odhadům růstu ekonomiky (2,5 % ve 3. čtvrtletí) potýkají se zpomalováním ekonomiky. Nezaměstnanost je vysoká, sociální nůžky jsou rozevřené hodně doširoka. Podle některých ekonomů za to mohou utkvělé představy, ke kterým se obyvatelé Spojených států upínají. Vystačí si totiž s generalizacemi a nezaměřují se na fakta.
1. mýtus: Většina Američanů utrácí peníze za zboží z Číny
Američané jsou o tom přesvědčeni. Fakta jsou ovšem jiná. Podle zprávy americké centrální banky jdou na čínské zboží a služby jen 2,7 % osobních výdajů. Naopak téměř 90 % příjmů spotřebitelé utratí za zboží a služby vyrobené ve Spojených státech. Dovoz z Číny se navíc na americkém hospodářství podílí jen 2 %.
Američan by jistě argumentoval tím, že přece většina zboží, které prodává Walmart, z Číny skutečně pochází. Ale tržby Walmartu jsou jen zlomkem 14,5bilionové americké ekonomiky. Američané navíc dovezou jen 7 % potravin, zbytek je vyroben v zemi.
Za tuto mylnou představu částečně může tvrzení, že americká výroba klesá. I tak je ovšem výroba blízko svého vrcholu. Co rychle padá, je zaměstnanost ve výrobním segmentu. Tady však hraje roli spíše automatizace než Čína.
2. mýtus: Většinu dluhu Spojených států drží Čína
I v tomto se Američané (a mnozí jiní) mýlí. Čína je sice největším zahraničním držitelem amerického dluhu, i tak ovšem vlastní jen 7,8 % celkového dluhu. V srpnu totiž držela jen něco přes bilion dolarů z celkem téměř 15bilionového dluhu.
Zbytek drží samotná administrativa, potažmo jiní Američané, a samozřejmě další zahraniční věřitelé. například fondy sociálního zabezpečení drží 4,4 bilionu, 1,6 bilionu pak "leží" na účtech Fedu.
Kromě Číny dluží USA téměř bilion Japonsku a 400 miliard Velké Británii. Dohromady tedy tyto země vlastní větší část dluhu než Čína. Američané o tom většinou nemají ani páru. Média jim hrají stále dokola čínskou písničku.
3. mýtus: Většina ropy v USA pochází ze Středního východu
Skoro polovina americké ropy (49 %) pochází z domácích zdrojů. Z Blízkého východu naopak Spojené státy dovezou jen 9,2 % spotřebovávané ropy. Podíl tohoto zdroje se navíc snižuje. Víc než dvojnásobek USA přivezou z Kanady a z Mexika. Většina z 19 milionů barelů, které Američani každý den spotřebují, tak pochází ze Severní Ameriky.
Energetickou bezpečnost USA zlehčovat nelze, Američané stále spoléhají na dovoz z celé poloviny, otázkou však je, zda by Blízkému východu měla být věnována taková pozornost. V kontextu bezpečnosti a geografické stability možná, v kontextu objemu nejspíše ne.
Nenechte se strašit. Ropa bude!
Zdroj: fool.com
