Které země EU neplní domácí úkoly? Evropská komise má jasno
V rámci takzvaného Evropského semestru, aktivity sloužící ke koordinaci hospodářských a fiskálních politik v rámci Evropské unie, byl nedávno publikován Zimní balíček evropského semestru: Pokrok členských států v plnění hospodářských a sociálních priorit. Evropská komise v něm mimo jiné hodnotí, zda nejsou členské státy postiženy makroekonomickými nerovnováhami.
MIP (Macroeconomic Imbalance Procedure) má předcházet vytváření škodlivých nerovnováh, a pokud již Evropská komise nějaké najde, Rada Evropské unie (na základě doporučení od komise) dané zemi poradí, jak se s nimi vypořádat. Pokud ale Evropská komise usoudí, že makroekonomické nerovnováhy jsou nadměrného charakteru a nic se s nimi neděje, nebo se dokonce zhoršují, může zahájit takzvanou EIP (Excessive Imbalance Procedure). Členský stát pak musí vypracovat vhodnou strategii, jak nerovnováhy napravit.
Aktuálně je na seznamu výraznějších hříšníků šest zemí (jejich počet rok od roku rostl, letos poprvé stagnuje), přičemž Itálie (vysoký dluh a nezaměstnanost, nízká vnější konkurenceschopnost, stále velký podíl špatných úvěrů, konkrétně 16,5 %), Portugalsko (vysoké soukromé a vládní zadlužení, silně záporná čistá mezinárodní investiční pozice – jedná se o rozdíl hodnoty zahraničních aktiv vlastněných rezidenty a hodnoty domácích aktiv držených nerezidenty; jedním z receptů, jak ji napravit, je podpora exportu –, stále vysoká nezaměstnanost, nízká tempa růstu) a Kypr (vysoký soukromý a vládní dluh, silně záporná čistá mezinárodní investiční pozice, téměř 50 % špatných úvěrů) jsou pod drobnohledem komise. Ta kontroluje, zda země vyvíjejí dostatečnou snahu o nápravu nerovnováh. Pokud uzná, že ano, státy se vyhnou EIP.
Loni Evropská komise upřela pozornost na Chorvatsko a Portugalsko, které, jak vidíme, zůstává v jejím hledáčku. Zatím se ale nápravným opatřením (EIP) dokázalo úspěšně vyhýbat. Abychom Portugalsku ale úplně nekřivdili, je zároveň pravda, že dokázalo předčasně splatit půjčku od Mezinárodního měnového fondu a vůbec poprvé snížilo státní deficit pod stanovenou hranici 3 % HDP.
I řada vyspělých zemí, například Německo, Nizozemsko či Švédsko, má navíc nějakou tu nerovnováhu. Německo "bojuje" s velkým přebytkem běžného účtu platební bilance. Jednoduše řečeno, více vyváží, než dováží, a je tak do značné míry závislé na zahraniční poptávce. Rozhodně více, než by se líbilo členům komise. Na vývoj běžného účtu se lze podívat také optikou úspor a investic. Ta naznačuje, že německé domácnosti (a vláda) málo investují a příliš šetří. Podobně je tomu i v případě Nizozemska. Zpráva poukazuje ještě na to, že díky velké otevřenosti nizozemské ekonomiky by silnější domácí poptávka (vyšší dovozy) měla pozitivní efekt i na obchodní bilanci dalších zemí. Švédská nerovnováha pak vyplývá zejména z vysokého zadlužení domácností, které je do značné míry spojeno s rychlým růstem cen nemovitostí.
Možná se ptáte, kde je Řecko. Athény se kvůli svým problémům řadí do speciální kategorie. Jde o státy, v nichž probíhá "ekonomické přizpůsobování", a byly tak z Evropského semestru vynechány.
Vedle hodnocení makroekonomických nerovnováh je součástí zprávy i hodnocení toho, do jaké míry byly členské státy úspěšné v zavádění strukturálních reforem. Snahu reformovat trefně shrnuje fakt, že žádná země nebyla schopna plně implementovat doporučené reformy a jen ve dvou případech byl učiněn významný pokrok. Není se pak čemu divit, že šéf ECB Mario Draghi neustále zdůrazňuje potřebu "zintenzivnit zavádění strukturálních reforem s cílem zvýšit odolnost, snížit strukturální nezaměstnanost a zvýšit růst potenciálního produktu".
Aktuality
