Denní glosa: Francouzský volební paradox
V nadšené reakci na předpokládané konečné vítězství exbankéře Emmanuela Macrona v prezidentských volbách trochu zaniklo, co že to bude v Elysejském paláci vlastně dělat.
(Téměř) jisté je jen to, že Macron povládne s kabinetem, který vzejde z více či méně nepřátelsky naladěného parlamentu. Macron za sebou nemá žádnou partaj, jen osm měsíců staré hnutí En Marche!, které ještě nikdy nikam nevyslalo jediného kandidáta. Bude tedy patrně následovat koaliční vládnutí (s konzervativními republikány?), z definice složité.
Takové nejednotné vlády jsou obvykle dobré především k zachování statu quo. Čím revolučnější obsah vládnutí, tím jednotnější totiž musejí jeho aktéři být.
Smůla je, že Macronův volební půvab spočívá především v naději na radikální změny statu quo. To je paradox letošní francouzské volební sezóny – volání po takřka revoluci přinese zemi vládnoucí garnituru, která bude k uskutečnění jakýchkoli změn mít horší předpoklady než garnitura předchozí.
