10 let po kreditní krizi: Bublina je zpátky!

Rok 2006 byl rokem globálního zpřísňování měnové politiky, které v USA začalo o dva roky dříve na pozadí solidního růstu HDP a mírného vzestupu inflace. Míra globálního růstu dosahovala zhruba 5 % ročně. Volatilita na akciovém i dluhopisovém trhu byla poblíž historických minim, podobně jako spready na trhu s firemními bondy. Akciím se dařilo a mezi bondy byly nejatraktivnější vysokovýnosové cenné papíry, a to navzdory jasným signálům o zhoršování kreditní kvality, nejistotám na poli zpětných odkupů akcií a podobně.

Čím se situace v roce 2006 a na začátku roku 2007 lišila od současnosti?

1. Globální růst je výrazně skromnější (okolo 3 %), a to navzdory bilionům dolarů natištěných centrálními bankami a nalitých do ekonomiky a rekordně nízkým úrokovým sazbám.

2. Strukturální faktory vedoucí ke kreditní krizi jsou nyní silnější. Jde například o poměr dluhu vůči HDP (na globální úrovni), stárnutí populace a nerovnost v distribuci bohatství. Pokud jde o zmíněné zadlužení, lze bez skrupulí říci, že se opět nafoukla obrovská bublina, jen její obsah je trochu jiný.

3. Volatilita na trzích je velice nízká, nejistota v oblasti globální ekonomické politiky je ale mimořádně vysoká. Rizik je celá řada, z těch nejčastěji skloňovaných jsou to možné nenaplnění optimistických výhledů spojených s Donaldem Trumpem. Cítit jsou tato rizika na dluhopisovém trhu, kde výnosy bezpečných bondů přestaly růst a vracejí se na nízké úrovně.

"Investoři by si ve světle výše uvedeného měli uvědomit, že honba za výnosy není na pořadu dne. Měli by si uvědomit rizika, diverzifikovat svá portfolia a snížit svá očekávání. A ačkoli zmíněná bublina ještě nějakou dobu nemusí prasknout, je lepší se na negativní scénář přichystat dříve, než se jím později nechat zaskočit," zdůrazňuje na závěr Ian Spreadbury.

Zdroj: Fidelity International