Proč ke zlepšení stavu ovzduší nestačí snižování emisí? Tento důvod vás překvapí

Jak na tom je svět dnes? Od začátku průmyslové revoluce lidé vyprodukovali zhruba 1 540 miliard tun oxidu uhličitého. Množství uhlí, které je k získání tohoto množství potřeba spálit, odpovídá hranolu s podstavou o hraně 22 metrů vysokému ze země až na Měsíc.

Polovina těchto emisí zůstala v atmosféře, což způsobilo zvýšení hladin CO₂ desetkrát rychlejší, než jaké dokázala zajistit největší přírodní událost v historii Země. Většina druhé poloviny se rozptýlila do oceánů a způsobila okyselování, které má samo o sobě negativní účinky. Přestože příroda CO₂ postupně odstraňuje, například růstem a odumíráním rostlin, lidem se daří produkovat plyny 100krát rychleji, než by bylo ideální. Vyřešení problému přirozenou cestou je tedy nemožné, lidé musejí přírodě pomoci.

Jedním z cílů pařížské dohody, kterou nedávno odmítl americký prezident Donald Trump, je omezení produkce skleníkových plynů a zpomalení globálního oteplování na 1,5 stupně Celsia nad teplotu v předindustriálním období (podle pesimistů by bylo dokonce potřeba omezit zahřívání Země na 1 stupeň Celsia).

Také podle profesora z Australian National University a odborníka na klimatické změny Eelca Rohlinga je růst teploty o 1 stupeň Celsia skutečně bezpečnější. Vyšší růst by nás přiblížil tomu, jak se Země oteplovala v poslední době meziledové (i dnes žijeme v době meziledové), takzvaném Eemském interglaciálu, jenž začal před 126 tisíci let. Rychlý růst teploty v té době měl katastrofální následky - hladina moří byla o 10 metrů výše než dnes. Podobný nárůst by dnes mohl znamenat ztrátu domova pro 10 % lidstva, zvýšení hladin oceánů o pouhé 2 metry by stále bylo problémem pro asi 200 milionů lidí.

V roce 2016 byla průměrná teplota 1,2 stupně Celsia nad průměrnou teplotou v předindustriálním období, a pokud by se měly dodržet alespoň cíle pařížské dohody, měli bychom podle Rohlinga začít likvidovat CO₂ nahromaděný v atmosféře a samozřejmě omezovat emise.

Jak se zbavit přebytečného CO₂?

Lidstvo v současnosti produkuje 37 miliard tun CO₂ ročně. Je potřeba tuto míru výrazně snížit, ale ani to nemusí stačit na to, aby došlo ke zpomalení oteplování.

Zdroj: International Energy Agency

Podle Rohlinga jsou pravděpodobné dva scénáře. V pesimistické variantě zůstane produkce CO₂ stejná do roku 2020. K udržení současného tempa oteplování bude nutné z atmosféry a oceánů odstranit téměř 700 miliard tun skleníkových plynů. Opětovné zalesňování a lepší využívání půdy může zrušit až 100 miliard tun, ale 600 miliard tun stále připadá na novou technologii. Ta dnes stojí minimálně 150 dolarů na tunu, což by do konce století znamenalo náklady okolo 90 bilionů dolarů. Na první pohled jde o velkou částku, ale pokud vezmeme v úvahu náklady na zbrojení, které se pohybují kolem 1,6 bilionu dolarů ročně, do konce století budou činit 132 bilionů dolarů.

Optimistická varianta počítá se snížením emisí do roku 2020 o 6 % ročně, což by znamenalo odstranění 150 miliard tun skleníkových plynů. To by při zmiňovaném zalesňování a lepším využívání půdy vyvolávalo nutnost odstranit 50 miliard tun a náklady na to by činily do konce století 7,5 bilionu dolarů, tedy jen 6 % nákladů na zbrojení.

Jsou to sice hrubá čísla, ale stojí za zvážení. Ukazují na nutnost něco dělat, protože nicnedělání může zkomplikovat a výrazně zdražit řešení v budoucnu. "Abychom byli v obou scénářích úspěšní, musíme udělat více než jen vyvíjet nové technologie. Potřebujeme také nové mezinárodní právní, politické a etické rámce, které se budou zabývat jejich využíváním, včetně nevyhnutelných dopadů na životní prostředí," míní Rohling.

Jedním z řešení by podle něj mohlo být vypouštění velkého množství železa nebo minerálního prachu do oceánů, které by vedlo ke snížení objemu oxidu uhličitého. Dnes ale podobné postupy nemají právní podklad a jsou zakázané. Dalším řešením může být výraznější zvětrávání hornin a obohacování půdy, jež ale povedou ke zvýšené těžbě minerálů. To bude mít dopad na krajinu a také to vyžaduje revize právních a regulačních norem.

"Bez nových právních, politických a etických rámců nebude možné dělat žádné významné pokroky, bez ohledu na to, jak velký je technologický vývoj. Progresivní národy mohou své aktivity směřovat k dodávání kombinovaných řešení, náklady na to jsou ale vysoké. Země, které budou v této oblasti lídry, získají technologii a energetickou nezávislost, pomohou svému trhu práce a vylepší si mezinárodní renomé," uzavírá Rohling.

Zdroj: World Economic Forum