Ochota investorů půjčovat vyspělým ekonomikám trvá. Jak dlouho ještě?
Přesun výroby z vyspělých do rozvíjejících se ekonomik vedl k tlaku na mzdy nízkopříjmových skupin. Vlády a centrální banky ve snaze udržet spotřebu na vysokých úrovních (a dokonce rostoucí) začaly zvyšovat státní zadlužení a motivovat domácnosti taktéž k navyšování svých dluhů (pomocí nízkých úrokových sazeb - tzv. demokratizací dluhu). Výsledek? Vysoké zadlužení.
V roce 1980 dosahovalo kombinované zadlužení domácností, podniků a vlád ve vyspělých ekonomikách zhruba 160 % HDP. V roce 2010 to už bylo 320 %. Čili zadlužení rostlo dvojnásobným tempem než ekonomika.
Ruku v ruce s tímto vývojem začalo docházet k poklesu míry úspor domácností a k růstu deficitů tzv. běžného účtu. Když ekonomika spotřebovává více než vyrábí, musí rozdíl mezi spotřebou a výrobou dovážet. A to způsobí deficit běžného účtu.
Na začátku 80. let byla bilance běžného účtu USA vyrovnaná. A jaký je průměr od roku 2000? V průměru musely USA pro uspokojení své domácí poptávky vytvořit deficit 4,5 % HDP. Průměr pro Španělsko je 6 %, Portugalsko 10 %, Island 12 % a Řecko 13 %.
Pokud stát více dováží ze zahraničí, někdo ze zahraničí musí tuto nadměrnou spotřebu financovat. A tímto sponzorem jsou státy, které mají přebytek běžného účtu a vysokou míru úspor. Jedním z těchto států je Čína, která má průměrný přebytek běžného účtu 5 %. V EMU pak Německo a jádro kolem něj.
Tento vývoj zvýšil závislost ekonomik s nadměrnou spotřebou na ochotě zahraničních investorů (ať už soukromých, nebo vlád) tuto spotřebu financovat. Co se stane, až tato ochota zmizí?
Tento text byl napsán pro Lidové noviny.
Aktuality
