Co rozhodne o budoucnosti české ekonomiky? I na vaší představě záleží

To, co si myslíme, může být mnohem důležitější, než si myslíme. Ekonomika není jen součtem továren, kanceláří a obchodů, ale také toho, co lidé očekávají. Kolektivní pesimismus má sílu ovlivnit hospodářský cyklus. Nejde jen o to, co se skutečně děje, ale také o to, co si myslíme, že se stane. A tato představa, pokud je sdílená dostatečným množstvím lidí a firem, může sama třeba vyvolat recesi.
Model tří zmíněných ekonomů ukazuje, že systematický pesimismus domácností a firem, tedy sklon přeceňovat pravděpodobnost špatných ekonomických scénářů, snižuje spotřebu, investice i tvorbu pracovních míst. Ekonomika pak klesá nejen kvůli reálným šokům, ale i kvůli kolektivní ztrátě víry v budoucnost.
Český pesimismus: Znepokojivá fakta
Pokud tento model aplikujeme na českou realitu, výsledky jsou znepokojivé. Češi často propadají pesimismu. A nejde jen o dospělé, podle dat z PISA testování z roku 2022 v České republice jen asi polovina patnáctiletých studentů věří, že snaha zlepšovat se má smysl.
Když to spojíme se zmíněným modelem, výsledek je alarmující. Pokud lidé věří, že budoucnost je beznadějná a že jejich snaha nic nezmění, budou méně investovat do vzdělání, podnikání a inovací. Budou méně nakupovat, méně riskovat a méně zakládat firmy. Tento kolektivní pesimismus se tak stane sebenaplňujícím proroctvím.
Mindset a růstové myšlení jako klíč k budoucnosti
Psychologie už dávno zná koncept growth mindset, tedy přesvědčení, že schopnosti nejsou dané, ale rozvíjejí se snahou. Carol Dwecková, která tento pojem popularizovala, ukázala, že lidé s růstovým myšlením dosahují lepších výsledků nejen ve škole, ale i v profesním životě.
Pokud polovina českých dětí růstové myšlení nemá, je to vážná hrozba pro dlouhodobou konkurenceschopnost země. Země, kde mladí lidé nevěří, že mohou něčeho dosáhnout, těžko vybuduje ekonomiku založenou na inovacích a přidané hodnotě.
Investiční pobídky: Jsou Češi šejdíři?
Pesimistický mindset navíc podrývá odolnost neboli schopnost adaptovat se na změny a překonávat neúspěchy. A právě odolnost je nyní, ve světě technologických revolucí a geopolitických nejistot, klíčovou komparativní výhodou.
Ekonomika jako zrcadlo kolektivního vědomí
Model Borovičky a jeho kolegů nám říká něco hlubšího. Ekonomický výkon je zrcadlem toho, co si lidé myslí o budoucnosti. Pokud budeme systematicky podléhat pesimismu, budeme mít nižší růst, vyšší nezaměstnanost a méně inovací. Ne proto, že bychom na to neměli, ale protože jsme to vzdali dříve, než jsme začali.
Česká ekonomika stojí před zásadní výzvou, jíž je přechod od montovny ke znalostní ekonomice. Ten nebude možný bez lidí, kteří věří, že vzdělání má smysl, že podnikání není marné a že budoucnost lze ovlivnit.
Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že růstové myšlení lze posílit. Vyžaduje to ale změnu přístupu ve školách, v médiích i ve veřejném diskurzu. Například Finsko, dlouhodobě úspěšné v oblasti vzdělávání a inovací, věnuje systematickou pozornost rozvoji odolnosti a růstového mindsetu u žáků. Vysoký růstový mindset má také Estonsko.
Tři kroky k nápravě
1. Vzdělávání zaměřené na růstové myšlení: Už od základní školy je potřeba děti učit, že chyby jsou součástí učení a že schopnosti nejsou pevně dané. Můžeme jim pomoci identifikovat silné stránky a ty rozvíjet.
2. Veřejná debata o možnostech, ne jen o hrozbách: Mediální a politický diskurz často posiluje strach a pasivitu. Potřebujeme více příběhů o úspěchu, inovacích a příležitostech. Ne si vše lakovat na růžovo, ale na základě realistické analýzy identifikovat příležitosti. A ty využít.
3. Podpora podnikání a inovací jako standard: Stát by měl systematicky podporovat mladé lidi v zakládání firem, vědě a technologiích. Ne dotacemi, ale především důrazem na to, že úspěch je možný. A vytvořením podmínek pro inovace a růst. Například dobrou regulací pro penzijní fondy, které mají být zdrojem kapitálu; takovou regulací zaměstnaneckých akcií, aby se zaměstnanci stali investory; úpravou rozpočtového určení daní, aby obce chtěly investice a inovace na svém území.
Ekonomický růst nezačíná v továrnách, ale v hlavách lidí. Pokud chceme, aby Česko bylo prosperující zemí, musíme změnit to, jak sami sebe vidíme. Kolektivní víra v budoucnost není naivní optimismus, je to základní ekonomický vstup.
Celou studii ekonomů Bhandariho, Borovičky a Hoa najdete zde: borovicka.org/files/research/survey_data_and_subjective_beliefs.pdf






