Eurozónu nezachrání miliardy z ECB. Jih zaostává za severem

Od roku 2000 vzrostly pracovní náklady v Itálii a Španělsku o 30 %, v Německu o pouhých 5 %.

Zároveň klesala průmyslová produkce v jižních státech eurozóny. Itálie se vstupem do eurozóny stala nekonkurenceschopnou. Stejně tak Portugalsko, Řecko a Španělsko.

Tyto jižní státy před vstupem do eurozóny udržovaly svou konkurenceschopnost pomocí inflace a oslabování vlastní měny. To už nemohou, protože vlastní měny nemají. Mají drahé "německé euro".

Japonská investiční banka Nomura loni v listopadu vypočítala teoretické kurzy měn států eurozóny. Kurz EURUSD byl tehdy 1,34. Nyní je okolo 1,30. Vypovídací hodnota grafu proto není zásadně oslabena ani dnes.

Kurzy měn jižních států by byly hluboko pod jeden dolar. Například "portugalské euro" by mělo stát jen 71 amerických centů, "italské euro" 97 centů a "španělské euro" 86 centů. Měny těchto zemí by tedy měly být o desítky procent slabší, než jsou teď kvůli kurzu "tvrdého německého eura".

Jednoduše řečeno mají příliš drahou měnu na to, jakou mají ekonomiku. Čím vyšší sloupec, tím "dražší", tedy "tvrdší" je měna daného státu.

Proto budou muset jižní státy nakonec muset volit mezi dvěma velkými bolestmi:

1. Zůstanou v eurozóně a sníží své náklady (hlavně mzdy) nominálně například o 25 %, Což vyvolá dlouhodobou stagnaci, vlnu propouštění, masové demonstrace, krachy zadlužených domácností a firem.

2. Opustí eurozónu a sníží své náklady oslabením vlastní měny. To vyvolá chaos v ekonomice, krachy zadlužených domácností a firem a vysoký růst nezaměstnanosti, masové protesty, politický chaos a ožebračení obyvatelstva.

Jižní státy jsou tedy v nezáviděníhodné situaci.