Západní civilizace prohrává na body s novou ekonomickou realitou

Západ už dnes neurčuje globální agendu sám. Na scénu přišly mladé trhy. Není pochyb o tom, že západní vojenská velmoc ztrácí na své důležitosti. V roce 2000 byl americký HDP osmkrát vyšší než ten čínský, dnes je vyšší už jen dvakrát.

Otřesné nerovnosti v příjmech, potlačování střední třídy, etické prohřešky a důkazy beztrestnosti vyvolávají nebezpečné rozčarování společnosti z euforie demokracie. Ztrácí se důvěra v systém, který dříve sliboval americký sen souvislého pokroku a zlepšování.

V Evropě dluhová krize také odhalila slabou stránku demokracie - není si schopna poradit s hlavními ekonomickými hrozbami. V Itálii a Řecku museli místo demokraticky zvolených selhávajících politiků převzít vládu technokrati a v Maďarsku se v reakci na krizi pokouší premiér Viktor Orbán autoritářsky upevnit moc státu. Tyto případy připomínají situace z minulosti, kdy selhání demokracie otevřelo cestu mnohem "účelnějším" způsobům vládnutí.

Evropa zůstává velkým otazníkem, ekonomický růst a tvorba pracovních míst v USA se začínají stabilizovat. I kdyby se Čína stala světovou velmocí číslo jedna třeba v roce 2018, Američané budou mnohem bohatší než Číňané (s HDP na obyvatele čtyřikrát vyšším než v Číně).

Nerovnost příjmů: Amerika vs. Indie

Nerovnost příjmů a sociální nespravedlnost jsou dnes západní kapitalistické kultuře vlastní. Jenomže země jako Čína a Indie nás v této otázce nemohou příliš poučovat. Kupříkladu ve srovnání s indickým kapitalismem jsou etická selhání kapitalistického systému kdekoli jinde na světě mírnější.

Stovka oligarchů v Indii drží aktiva odpovídající čtvrtině celého HDP země, zatímco 800 milionů lidí přežívá s jedním dolarem na den. Zkorumpovaní jsou politici i soudy a nerostné suroviny v hodnotě bilionů dolarů jsou rozprodávány nadnárodním korporacím za hubičku.

Boj o vojenskou převahu?

Moc ovládat velkou ekonomiku je zásadní pro zajištění vojenské převahy a schopnosti určovat mezinárodní pořádek. Ustupující moc Západu předznamenává krutý boj o záchranu klíčových složek západního hodnotového systému - demokracie a všeobecných lidských práv.

Evropa ambice stát se vojenskou velmocí opustila. To samé ovšem nelze tvrdit o Spojených státech. Nezdary v Iráku a Afghánistánu jsou spíše než odrazem ústupu ve vojenské převaze následkem tvrdohlavých politik, které využívaly hrubé síly k potlačení konfliktů, jejichž řešení Americe nenáleželo.

Současné masivní škrty v americkém obranném rozpočtu nesignalizují pokles, mohou naopak odstartovat éru sofistikovanějšího vojenského přístupu postaveného na inovativních myšlenkách, silných aliancích a vytváření partnerství. Když vezmeme v úvahu dosavadní přehnanou koncentraci aktivit na Blízkém východě a zbytečnou vojenskou přítomnost v Evropě, představuje přesun amerických vojenských priorit do asijskopacifické oblasti vhodné strategické rozhodnutí.

V reakci na únavu veřejnosti začíná Amerika na své dlouholeté poslání zachraňovat svět od zla a diktátorů částečně rezignovat. To však neznamená, že Čína automaticky převezme žezlo. Navzdory nedávným škrtům je americký obranný rozpočet stále pětkrát vyšší než ten čínský. Čína se před vytvářením dlouhodobých strategií musí nejdříve zaměřit na uspokojení své masivní potřeby energií a surovin.

Arabským jarem to nekončí

Eurocentrismus a západní arogance dostaly v posledních letech vážné rány. Ale zaměřme se raději na dopady Arabského jara a snahy Ruska dovršit revoluci, která v 90. letech zemi zbavila komunismu. Také rozpory mezi čínským kapitalismem a nedostatkem občanských svobod doutnají pod povrchem. Možná nás v blízké době čeká také "Čínské jaro".

Západ čelí vážným výzvám – ostatně jako tomu bylo vždy -, ale hodnota lidské svobody a důstojnosti, kterou si západní civilizace (snad) nenechá vzít, zůstane snem většiny lidstva.

Zdroj: Project Syndicate