Řecko jako ekonomický Vietnam Evropy

V květnu 2010 dostalo Řecko pomoc ve výši 110 miliard eur, která se však již za rok a něco ukázala být nedostatečná, a proto dnes žadoní o dalších 130 miliard (o odpisu dluhopisů ani nemluvě). Ve světle toho, že Řekové už stáli eurozónu tolik peněz, že by tyto postačily na zaplacení podstatné části dluhu v roce 2009, je zarážející, že stále dost evropských představitelů věří svému postupu.

Přitom data jasně ukazují, že Řekové na tom nejsou výrazně lépe než v květnu 2010, že ztracenou konkurenceschopnost nezískali a že na trhy se do roku 2013 určitě nevrátí. Ano, snížení primárního deficitu je úspěchem, ale je otázkou, zda to není úspěch draze koupený.

I kdyby se totiž (což je nyní spíše zbožné přání) Řecko dokázalo do roku 2020 dostat na 120 % dluhu vůči hrubému domácímu produktu, bude to příliš. Pokud by 120 % mělo být únosných pro Řecko, proč tržní obavy z takto zadlužené Itálie, která má nepoměrně lepší fundamenty, vedly k masivní eskalaci krize v létě 2011?

A proč politici věří, že Řecko další úspory sociálně unese a neexploduje? Nedělní noc ukazuje, že Řekové mají své limity.

Co nás čeká? Několik týdnů klidu – kombinace očekávané aukce Evropské centrální banky a nadšení z dalšího balíčku vydrží pár týdnů. Poté se však dostaví vystřízlivění – Řekové se ocitnou v situaci, kdy se jim drolící ekonomika v rozpočtu projeví dalším "neočekávaným" růstem deficitu, což vyvolá další nevůli Německa a další požadavky škrtů.

Dubnové volby pak budou rozbuškou, která default přiblíží – pravděpodobný nový premiér Samaras již svůj postoj po nedělním hlasování naznačil, když řekl, že "schválená opatření by měla být znovu projednána po volbách". To nevěstí nic dobrého.

Článek byl napsán pro deník E15.