Machismus finančního světa a ekonomická krátkozrakost
Zapomeňte na všechny ty vznešené řeči a sliby týkající se naší planety, rovnosti nebo vašich vnoučat. Hlavním mottem pro další roky je udržitelnost, napsal již v březnu 2017 pro Světové ekonomické fórum, který šéfuje oddělení udržitelných financí v Nordea Bank. Jeho slova neztrácejí na aktuálnosti.
Banky a finanční instituce tvoří (nadále a převážně) machistické, testosteronem poháněné prostředí, kde rychlý výdělek zpravidla přehluší úvahy nad čímkoli jiným. Tento přístup k penězům, tedy snaha o okamžitý zisk, nevede k maximalizaci zisku v delším horizontu. A pokud se odvětví nepoučí z chyb minulosti, tato krátkozrakost povede ke ztrátám, bankrotům a selháním trhu.
Hodně síly, málo zodpovědnosti
S velkou silou přichází také velká zodpovědnost, to od 60. let ví třeba i Spider-Man. Po více než padesáti letech si to ale "ředitelé vesmíru" nejspíše stále neuvědomují, ačkoli ona slova jsou aktuální snad více než kdy dříve.
Centrální banky a vlády již nějakou dobu nemají kontrolu nad množstvím peněz v ekonomice. To naopak do značné míry určují soukromé instituce, ve většině vyspělých zemí až 95 % peněz v oběhu vytvářejí soukromé finanční domy. Nejde o žádný podvod ani nic podezřelého, bohatství se vytváří skrze investice a půjčky. Multiplikační efekt zná ostatně každý student ekonomie.
Je to zajímavé proto, protože nám to říká mnohé o moci a penězích samotných. Když se totiž banka rozhoduje, zda investuje či půjčí, nevydělává většinu peněz jako standardní soukromá firma, ale v důsledku nastavení finančního systému jako takového. To dává bankám daleko větší moc nad hospodářstvím (a tedy i životy lidí), než jakou by měly, kdyby půjčovaly pouze peníze, jež již existují.
Je ale nabíledni, že tato nadměrná síla není vyvážena stejně rozsáhlou zodpovědností. Naopak, finanční instituce se nadále rozhodují na základě krátkodobých cílů a motivací, což čas od času způsobuje nestabilitu. Když systém nejvíce potřebuje likviditu, nabídka peněz ze strany bank se zarazí. Finanční domy přestanou během recese poskytovat úvěry, protože jejich šance na krátkodobé zisky se sníží. A naopak, když by bylo dobré příliv peněz omezit, protože se na trzích formují spekulativní bubliny, banky krátkozrace tyto mánie přiživují levnými penězi.
Ve výsledku tedy finanční sektor (spolu)vytváří ekonomickou nestabilitu tím, že se zajímá o další minuty, hodiny, dny, maximálně měsíce. Neprospívá to přitom ani jemu samotnému, protože jeho kondice je ovlivněna růsty a poklesy stejně jako celé hospodářství.
Ekonomická škodlivost krátkozrakosti
Výsledkem tohoto přístupu je vlastně destrukce aktiv. Banky výhodně půjčují těm, kdo jsou schopni rychle vydělávat, byť třeba daný byznys není dlouhodobě udržitelný. Firma, která pokácí les a rozprodá dřevo, nepochybně splatí půjčku rychleji než společnost, která za každý pokácený strom jeden nový vysadí a stará se o něj. A první zmíněná firma také nepochybně může vyplácet zajímavější dividendy. S pokácením posledního stromu ale celá party končí.
Když jsou aktiva a majetky spotřebovávány a ničeny místo toho, aby byly udržovány, místní komunity chudnou, zatímco ti, kdo na rychlém byznysu zbohatli, se přesouvají na jiné místo nebo do jiného odvětví. Tento proces se spolupodílí na růstu nerovnosti a poklesu kupní síly běžných lidí. A když tito začnou méně spotřebovávat, má to dopad na celkovou poptávku, takže i byznys začne chřadnout.
Základním stavebním kamenem ekonomických úvah v současném světě by proto měla být udržitelnost. Kdo to pochopí a začne podle toho jednat, bude ve výhodě. A platí to i pro finanční instituce, které vytvářejí peníze a de facto rozhodují také o tom, jak budou utraceny (peníze, nikoli instituce, byť přeneseně by věta platila i pro ně). Když bude spotřeba udržitelná, nebude to znamenat menší zisky, právě naopak. Když budou pracovat v zájmu ekonomiky funkční pro všechny, bude to funkční i pro banky samotné.
Zdroj: World Economic Forum
