Jak šel čas s řeckou dluhovou krizí
Vybrané hlavní události spojené s hospodářskými problémy Řecka, které 20. srpna opustí třetí a zároveň poslední záchranný program.
1. ledna 2001 - Řecko se stalo členem eurozóny (u moci byla tehdy socialistická strana PASOK premiéra Kostase Simitise). Eury se v zemi začalo platit v lednu 2002 a řecká drachma přestala být oficiálním platidlem od března 2002.
Listopad 2004 - Nová vláda v čele se šéfem konzervativní Nové demokracie Kostasem Karamanlisem, vzešlá z březnových voleb, i EU potvrdily, že Řecko se do eurozóny dostalo díky statistickým podvodům předchozí socialistické vlády. Skutečné deficity rozpočtu byly vyšší.
4. října 2009 - Předčasné volby, jimiž chtěl Karamanlis opět posílit mandát vlády pro reformy, vyhráli socialisté, jejichž šéf Jorgos Papandreu se stal premiérem.
20. října 2009 - Den po získání důvěry parlamentu oznámila Papandreova vláda, že schodek státního rozpočtu za rok 2009 dosáhne téměř 12,5 % HDP. Ratingové agentury v reakci na to snížily Řecku hodnocení.
2. května 2010 - Eurozóna schválila tříletou pomoc v objemu přes 107 miliard eur pro zadlužené Řecko; byla to první sanace země eurozóny jejími členy, ačkoli unijní smlouvy takovou možnost nepřipouští (země ale využily článku 122, podle kterého v případě katastrofy lze činit opatření bez ohledu na legislativu). Pomoc poté dostaly též Irsko, Portugalsko, Španělsko a Kypr.
Proti požadavku, aby Řekové zavedli rázná úsporná opatření a ekonomiku restrukturalizovali, se v zemi konaly mohutné demonstrace a stávky. Řecko dostalo z prvního balíku 72,8 miliardy (20 miliard od MMF a zbytek půjček od zemí eurozóny) a program skončil předčasně.
31. října 2011 - Oznámení premiéra Papandrea vypsat o pomoci od eurozóny referendum vyvolalo v Evropě šok a politickou krizi v Řecku. Vláda s opozicí se posléze dohodly na předčasných volbách.
21. února 2012 - Ministři financí eurozóny schválili druhý balík pomoci pro Řecko (130 miliard eur) s platností do konce roku 2014 (později prodloužena do 30. června 2015). Většina peněz pocházela z Evropského fondu finanční stability (EFSF), který byl v září 2012 nahrazen Evropským stabilizačním mechanismem (ESM). Eurozóna verdikt opakovaně odkládala kvůli nejistotě, zda Řecko prosadí nutné reformy, a kvůli obavám, zda se podaří dluh snížit natolik, aby se Řecko jednou provždy vymanilo z problémů.
10. dubna 2014 - Řecko se po čtyřech letech úspěšně vrátilo na dluhopisové trhy. Pak ale přišly volby a další fáze krize, v níž levicová vláda Alexise Tsiprase dlouho nebyla ochotna sjednat dohodu o novém úvěrovém programu, což srazilo nadějně se vyvíjející řeckou ekonomiku zpět do recese.
5. července 2015 - Řekové v referendu odmítli plán mezinárodních věřitelů na úsporná opatření; proti se vyslovilo 61,31 % hlasujících; účast činila 62,5 %.
18. července 2015 - Přísahu složili noví členové vlády, jimiž premiér Alexis Tsipras nahradil rebelující politiky ze své strany, kteří o dva dny dříve odmítli první balík reforem.
14. srpna 2015 - Parlament schválil dohodu o třetím záchranném programu ve výši až 86 miliard eur, která od Řecka vyžadovala další úspory. Týž den ji schválili i ministři financí eurozóny.
25. července 2017 - Řecko se po tříleté přestávce vrátilo na dluhopisové trhy.
14. června 2018 - Řecký parlament schválil poslední balík reforem, které v rámci třetího a zároveň posledního záchranného programu požadovali věřitelé.
6. srpna 2018 - Řecko obdrželo poslední půjčku ze třetího záchranného programu ve výši 15 miliard eur. Částka 9,5 miliardy eur zemi poslouží jako kapitálová rezerva pro období po skončení záchranného programu, zbylých 5,5 miliardy eur by mělo být využito ke správě řeckého dluhu.
20. srpna 2018 - Řecko by mělo opustit záchranný program a začít si peníze normálně půjčovat na dluhopisových trzích, jak to činí i jiné státy.
Zdroj: ČTK
