Energetický potenciál vody jako středoasijské téma globálního významu
Tádžikistán i Kyrgyzstán mají vhodné dispozice pro výstavbu vodních elektráren, ale jejich realizace je možná pouze s pomocí ze zahraničí.
Nerovné rozdělení přírodních zdrojů, především vody, může vážně ohrozit stabilitu středoasijského prostoru. Nejvodnatější řeky pramení v Kyrgyzstánu (Syrdarja) a Tádžikistánu (Amudarja), jejich vod však využívá Kazachstán, Turkmenistán i Uzbekistán. Elektrárny budované na úsecích s největším spádem v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu ovšem snižují průtok na dolním toku. Zároveň hrají významnou roli z hlediska zásobování regionu elektrickým proudem, díky čemuž posilují pozice Biškeku a Dušanbe.
Není proto divu, že jak Tádžikistán, tak Kyrgyzstán se snaží těchto dispozic využít a zvýšit jejich kapacitu, což se pochopitelně nezamlouvá jejich sousedům. Napjatá situace je dobře patrná na vyostření vztahů mezi Tádžikistánem a Uzbekistánem, které nastalo kvůli výstavbě tádžické elektrárny Rogun.
Taškent, jenž se těší americké podpoře, už dokonce přesunul jednotky do příhraničních oblastí a snaží se na Dušanbe všemožným způsobem (například zastavením dodávek plynu) vyvíjet tlak. Kyrgyzstán, který má se svými sousedy rovněž napjaté vztahy, se zase pokouší udržet své postavení na zdejším trhu s elektrickou energií, v čemž jej ohrožuje Moskva.
Klíčový význam elektrárny Rogun
Z hlediska Tádžikistánu můžeme loňský rok bez nadsázky prohlásit za rok promarněných možností. Navzdory veškerým očekáváním dosud nebyl vypracován slibovaný znalecký posudek Světové banky, v důsledku čehož opět nemůže začít dlouho plánovaná výstavba hydroelektrárny Rogun. Kolony vozů čekajících u čerpacích stanic přitom svědčí o tom, že nastalo další zhoršení již beztak tragické energetické situace země. Ve většině krajů je například elektrický proud dodáván jen tři hodiny denně.
A jako by to nestačilo, podle zpravodajského portálu Asia-Plus posílil Uzbekistán své jednotky umístěné v příhraničním pásmu o dělostřelectvo a obrněné vozy. To vše poté, co koncem minulého roku vypukl mezi pohraničními jednotkami obou zemí konflikt, jenž se neobešel bez obětí.
Hlavním zdrojem napětí je voda, která je v tomto regionu již dlouho strategickým faktorem. Řeky Amudarja a Syrdarja zajišťující zásobování regionu vodou představují výhodu pro Tádžikistán a Kyrgyzstán. Především proto, že na jejich horním toku v horských oblastech lze budovat elektrárny, které by měly klíčový význam z hlediska energetického zásobování regionu, a navíc by kvůli nim klesl průtok vody na dolním toku.
Není proto divu, že mezi Tádžikistánem a Uzbekistánem trvá už několik let spor kvůli výstavbě elektrárny Rogun. Tádžikistán v podstatě ihned po získání samostatnosti pochopil, že jedinou možnou cestou k překonání zaostalosti je zajištění soběstačnosti v oblasti energetického zásobování. Nejsnazší cestou by bylo přitom dokončení elektrárny Rogun, s jejíž výstavbou se začalo ještě za sovětské éry a díky níž by se země stala největším dodavatelem energie v regionu.
