Nová světová rezervní měna: Tyhle bankovky si každý nepřečte
Nesmysl? Zbožné přání čínských autorit, bez šance na úspěch? Ne tak úplně. Čína je velký vývozce, o tom není pochyb. Ale je také velký dovozce. Ještě v roce 2000 činily dovozy do Číny jen 3 % celkových světových dovozů. Loni to bylo už téměř 10 %.
Ve světové soutěži o největšího dovozce se Čína zařadila na třetí místo za Evropskou unii a USA. U některých zemí je závislost na Číně ještě markantnější. Například zhruba před deseti lety Brazílie vyvážela do Číny 2 % svých vývozů. Nyní je to téměř 20 %.
Čína si diktuje podmínky
Právě pozice velkého importéra dává Číně možnost začít si diktovat podmínky. A Čína by samozřejmě raději vypořádávala svůj zahraniční obchod ve své měně než v amerických dolarech, které dosud dominují. Její obchodní partneři by se tomu nebránili.
Ale potřebují jednu důležitou věc. Tou je zásoba čínské měny pro vytvoření devizových rezerv. Jinými slovy, Čína musí svým obchodním partnerům umožnit nakoupit aktiva denominovaná v renminbi (žen-min-pi, používejme označení jüan).
Čína si to samozřejmě uvědomuje a dělá v tomto směru kroky. Důležité bylo vytvoření dluhopisového trhu pro zahraniční investory v Hongkongu v roce 2011.
Konec čínských vládních stimulů?
Tato snaha má jeden zajímavý aspekt. Otevření trhu s dluhopisy pro zahraniční investory a zahraniční centrální banky a postupné uvolňování měny bude tlačit čínské autority k trochu jinému chování. Budou se muset začít více chovat jako Bundesbanka, a nebudou se tudíž moci pouštět do masivních fiskálních a měnových stimulů kdykoli, kdy čínská ekonomika bude vykazovat známky zpomalení.
Ačkoli je Čína od svého cíle ještě daleko, struktura jejího růstu a růst dovozů ukazují, že tato snaha není nesmyslná. Číně by se tak mohl podařit předvést podobný majstrštyk, jaký předvedlo Německo se svou markou v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Tento článek byl napsán pro Lidové noviny.
Aktuality
