Rok 2025: Evropská prezidentka Merkelová se chystá na zasedání Evropského parlamentu a řeší s Evropským měnovým fondem finanční transfer balkánským zemím Evropské unie
Nekončící finanční krize a ekonomická deprese po letech strádání nakonec donutily zbývající členy eurozóny hledat útočiště v tolik odmítané a nemyslitelné úplné politické a fiskální unii.
Píše se rok 2025 a demokraticky zvolená prezidentka Merkelová reviduje nabitou agendu stále mocnějšího Evropského parlamentu. Šéf Evropského měnového fondu navrhuje navýšení daně z finančních transakcí a uhlíku k financování záchranných půjček z Bruselu pro nové balkánské členy EU. Merkelová se také musí vypořádat s žádostí na znovupřipuštění Řecka ke společné měně, a to 12 let poté, co ji tato země musela opustit kvůli neplnění úsporných opatření, jež mu Merkelová nakázala ještě coby kancléřka.
Fikce?
Pokud vám takový scénář připadá přitažený za vlasy, bude se vám jevit podobně scestná i "vize" připravená čtyřmi nejvýznamnějšími šéfy EU pro evropský summit minulého týdne. Na velkou část jejich plánů zatím nedošlo, ale jak dlouho ještě bude "evropská opozice" odolávat?
V dokumentu, jehož spoluautory jsou předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a šéf ECB Mario Draghi, se dočtete, že eurozóna by měla tlačit na vytvoření bankovní a rozpočtové unie. To by mělo vést k vytvoření společného ministerstva financí, které by mohlo vydávat společné dluhopisy (eurobondy)". Van Rompuy dostal na summitu za úkol dodat do konce roku časový harmonogram pro vytvoření fiskální unie. Sami autoři kriticky připouštějí, že pro prosazení plánů by bylo zapotřebí, aby evropští voliči souhlasili, že se jejich národy vzdají určité míry suverenity.
Například Portugalsko, které právě akceptovalo vnější dohled nad svým rozpočtem výměnou za 78miliardovou záchranu, vidí předání fiskální moci do Bruselu jako přirozené vyústění. Pokud by byli evropští politici voleni demokraticky (například prezidenti významných evropských institucí přímou volbou), nemá s tím většina Portugalců sebemenší problém. Čeho se naopak obávají, je zákulisní politika velkých států (Německa a Francie) na úkor těch menších.
Rozdílné zájmy Francie a Německa
Vše záleží na tom, jak se dvě evropské těžké váhy (Německo a Francie) shodnou na konceptu "Více Evropy".
Německo, hlavní pokladník eurozóny, zcela logicky odmítá myšlenku společně vydávaných dluhopisů, dokud se slabší země nevzdají autonomie v sestavování veřejných rozpočtů a ekonomické politice ve prospěch Bruselu.
Francie trvá na "solidaritě". Eurobondy podle ní mají předcházet jakémukoliv omezování suverenity. Nejdříve Německo přijme zodpovědnost za Evropu, a teprve poté se bude předávat moc do Bruselu.
Velkým ústupkem Německa již bylo, že Angela Merkelová souhlasila s přímými finančními injekcemi bankám a intervencemi na dluhopisových trzích. Ke vzájemnému sdílení závazků tak podle Jeana-Dominiqua Giulianiho, prezidenta Nadace Roberta Schumana, již dochází, i když Merkelová zatím tvrdošíjně připomíná, že solidarita má své hranice. Emise společných bondů by už znamenala pro Německo příliš velké břemeno.
Francie jako centralistický stát (na rozdíl od federalistického modelu Německa) ztrácí půdu pod nohama a ztrácí vliv v rostoucí debatě o integraci. Podle Marca Chandlera, šéfa měnových strategií v Brothers Harriman, je Francie příliš silná, než aby dovolila další ztrátu suverenity, a příliš slabá na to, aby nabídla alternativu. Krátkodobě zde není politická ochota přizpůsobovat se německým požadavkům a delegovat pravomoci Bruselu.
V delším horizontu se zhoršující se ekonomickou situací Francie však socialistický prezident Hollande i přes ostrou kritiku Národní fronty a nesouhlas některých nacionalistů ve své straně nakonec fiskální pakt ratifikuje.
První pilíř bankovní unie: Dozor ECB nad velkými bankami
Nebezpečné spojení mezi slabými bankami a jejich předluženými státy by měla zpřetrhat chystaná bankovní unie. Její první pilíř tkví v tom, že by do konce roku měla ECB dohlížet na velké banky. Do konce roku má také Van Rompuy představit finální harmonogram pro implementaci vize představené prezidenty evropských institucí na summitu.
Současná "architektura" eurozóně nevyhovuje, trhy tak netrpělivě vyčkávají, kdy se dozví více o tom, co evropští lídři myslí fiskální unií, a kdy mají očekávat její vznik.
Zdroj: CNBC
