Proč nás překvapuje neúspěch velkých projektů, jako je třeba eurozóna?
Představte si, že máte velký arch papíru. Přeložte ho napůl. A znovu jej přeložte napůl. A znovu. Představte si, že se vám to podaří udělat padesátkrát. Kdo to někdy zkusil, ví, že to zkrátka nejde, ale zkuste si představit, že ano. Jak vysoký by byl výsledný stoh papírů?
Hádáte, že jako tlustá kniha? Ne. Pokud byste byli odvážní a řekli, že výsledný papírový sloupec bude stejně vysoký jako všechny vaše knihy srovnané na sebe, tak byste byli daleko od skutečného výsledku.
"Ve skutečnosti bude výsledný sloupec přibližně tak vysoký, že by dosáhl ze Země až ke Slunci," píše ve své brilantní knize Bod zlomu Malcolm Gladwell (pokud jste nečetli, doporučuji přibalit na dovolenou). Zdá se vám to neuvěřitelné?
Poznámka: Při šířce papíru 0,1 milimetru by papírový stoh dosáhl zhruba do výšky 56 milionů kilometrů, tedy někam do třetiny vzdálenosti, kterou popisuje Gladwell. A je to jedno - stejně by asi ten žár sotva vydržel.
Necháváme se překvapit
Je to dáno tím, že lidem podobný výsledek přijde naprosto neadekvátní příčině. Na začátku tenký papír přeložený napůl je stále podobně tenký. Proto si neumíme představit, že by tato padesátkrát opakovaná činnost mohla vést až ke Slunci. To je přece nepřiměřené.
Pokud ovšem odložíme očekávání přiměřenosti, dokážeme pochopit, že malé události mohou mít za následek velké změny. A že se tyto změny mohou udát velice rychle.
Všichni máme tendenci podceňovat důsledek změn, zvláště pokud se nám zdají tyto změny malé. Ale jejich kumulace může vést k bodu zlomu, který najednou spustí lavinu. Svět se totiž nechová lineárně.
Nicméně my (tedy i ekonomové a analytici) se často spoléháme právě na to, že svět lineární je. **A proto jsme překvapeni, když například nějaká akcie "z ničeho nic" vyletí ke hvězdám. Nebo když hvězdná akcie nebo projekt (třeba EMU) padne na ústa.
Tento text je rozšířenou verzí sloupku napsaného pro Lidové noviny.
Aktuality
