Až se posype všechno najednou aneb Bublina bohorovnosti se nafukuje

Obchodní válka, brexit, hrozba recese, nestabilita EU, populismus, extrémně rychlý růst zadlužení, podfinancované důchodové systémy a jiné ekonomické i geopolitické hrozby nejsou nic nového, investoři ale stále mají pocit, že lze vše vyřešit bez ztráty kytičky. Jinak by se (americké) akcie nemohly obchodovat blízko svých historických maxim a výnosy nekvalitních firemních dluhopisů by nemohly být na minimech.

Investoři ani nemusejí mít obavy, protože mají (téměř) jistotu, že centrální banky a vlády udělají vše pro to, aby sazby zůstaly nízké a ceny aktiv vysoké. Není to přitom žádná novinka, západní vlády to dělají od 80. let. Aktiva od té doby s krátkými pauzami neustále posilují a úrokové sazby vytrvale klesají.

V takovém prostředí je těžké hledat (natož poslouchat) ty, kdo by si pamatovali systémové krize z 30. nebo 70. let, kdy dlouhodobě trpěla všechna finanční aktiva. Z historie se lze poučit vždy, ale při jízdě na současné vlně uspokojení na fakta z minulosti hledí málokdo.

Dluhy? Žádný problém

Jedním z problémů či rizik současnosti jsou dluhy. Ty sice způsobily finanční krizi před více než deseti lety, ale nyní téměř nikdo nepovažuje za problém, že objem světových dluhů oproti úrovni z roku 2008 vzrostl o 50 % a celkový i firemní dluh v poměru k HDP jsou na historických maximech. "Z dlouhodobého hlediska mi dluhy dělají velkou starost, ale z krátkodobého mě neznepokojují," říká David Lafferty ze společnosti Natixis.

V tomto směru ilustrativní je fakt, že je zhruba 13 bilionů dolarů "zaparkovaných" v dluhopisech se záporným výnosem. Z historického hlediska je to bezprecedentní, ale možná i proto je to mnohými považováno za rozumný nástroj boje s příští recesí. V minulosti bylo standardním nástrojem snižování sazeb o 4, případně i 6 procentních bodů. Ale kdo by nyní chtěl ročně ztrácet kolem 5-6 %?

V minulosti by se většina lidí v takovém případě uchýlila k hotovosti. Regulátoři v současnosti ale fyzickou hotovost všelijak omezují či znevýhodňují, což jim umožňuje zavádět záporné sazby. Investorům tak nezbývá nic jiného než peníze utrácet, což by mělo vést ke stimulaci ekonomiky. Alespoň tak si to kouzelníci v centrálních bankách a v Mezinárodním měnovém fondu představují.

Důchody nebudou

Záporné sazby se mohou za několik let projevit i v důchodovém systému, až půjde do penze silná generace baby boomers. Nejde ani tak o riziko, že peníze na jejich důchody nebudou, je to spíše jistota. Buď se tedy budou muset důchodci uskromnit, nebo bude mladší generace nucena odvádět na daních a dávkách mnohem více peněz. Ani jedna možnost není dobrá, obě budou znamenat řadu problémů a nových regulací.

Jedním z řešení je příprava na to, že tyto problémy mohou nastat. Jenže současní investoři v přípravě na budoucnost spoléhají na to, že je proti systémovému riziku ochrání nástroje, jež jsou ovšem samy systémovým rizikem ohroženy.

Zlato jako řešení?

Simon Mikhailovich, zakladatel Tocqueville Bullion Reserve, si myslí, že řešením může být zlato, jediné univerzálně likvidní aktivum směnitelné bez závislosti na finančních institucích a trzích. Centrální banky, zejména v Rusku a Číně, dlouhodobě nakupují fyzické zlato, které může nejen jim, ale všem investorům poskytnout nezávislost na fiat měnách a finančních institucích, kybernetickou bezpečnost, dobrou likviditu za jakýchkoli podmínek na trhu a trvalou hodnotu.

Přesto je zlato v západních ekonomikách nadále jen málo populární. Andrew Grove, jeden ze spoluzakladatelů Intelu, to kdysi vystihl celkem přesně: "Úspěch přináší spokojenost, ale uspokojení vede k chybám a selháním. Přežijí jen paranoidní." V současnosti je snadné se vézt na vlně uspokojení, možná ale stojí za to ustát případný výsměch a mít dlouhodobě větší naději na přežití v době, až finanční systém zasáhne další apokalypsa.

Zdroj: TheMarket.ch